Neil je magnetem na nestandardní, absurdní, komické, dojemné i fatální situace. V mládí jej vyloučili z kněžského semináře, napravoval záda nahému Lou Reedovi a zesnulá osmiletá dívenka mu posmrtně zachránila život. Z bílého Renaultu 4, koupeného od Kurtise Roosevelta, se jen silou myšlenky stal žlutý a v ulicích Palma de Mallorca políbíl úplně cizí dámu. V dětství býval Neil plachý, dnes přednáší

Pokoj, klid, lásku a nerušit. Jobbi ví, co chce. Touží po nějaké hormonálně harmonické, mentálně vyvážené ženě, která by jej udělala šťastným. Jenže i přes masku věčného pohodáře občas mívá velmi nepříjemnou potíž vydržet sám se sebou. Zatímco se touží cítit dobře, některé myšlenky jako by nebyly zaměřeny na spokojenost, vyrovnanost a vůbec celkovou pohodu. Často jej naopak přiměji ke špatným rozhodnutím.

Rusočasí je první díl románové trilogie Žižkaperk Blues. Děj knihy se odehrává během normalizce v sedmdesátých letech minulého století na pražském Žižkově. Zachycuje dospívání kluka z rodiny tvrdě postižené komunistickými represemi, první lásky, mejdany a život mládeže pronásledované režimem. Volně navazuje na román Dušebraní – Normalizační pornobrak.

Svět skončil tak, jak ho lidé znali. Na konci dvacátých let našeho století způsobila záhadná nemoc, že všichni muži na planetě ztratili schopnost sexuálně žít a mít děti. Nedaleko místa, kde byla nalezena Věstonická venuše, stojí kostel s farou. I zde se vše bortí: faráře Františka Zábranu trápí děsivé sny, zjevuje se mu mrtvý papež a nakonec zjistí, že právě on je vůči nemoci imunní! A k završení

Novela debutující autorky. Literární fikce nejen pro ženy a dívky, milovníky všeho ze severních Čech či záhad. V příběhu téměř detektivním vás osloví láska, vášeň, temný rasismus, tajemství babiččina vývaru i veliký požár.

Přestože je tvorbě Bohumila Hrabala věnována značná pozornost, knih, které kladou důraz na detailní rozbor jeho klíčových literárních děl (v předkládané knize to jsou: Obsluhoval jsem anglického krále, Hlučná samota a raná novela Jarmilka), je jako šafránu. Takto vedená analýza může napomoci vymanit Hrabala z publicistických klišé, jakými jsou hospodský vypravěč, pábitel, zapisovatel hovorů a kronikář

Na samém konci malé dědiny Vestec byla malá chalupa, ve které žil obecní pastýř Josef se svou dcerou Bárou. Ženu již neměl, zemřela pár let po porodu. Tato tragická událost vrhla stín i na malé dítě, o kterém vesničané začali šířit zvěsti, že je v kolébce vyměnila polednice. Proto si s ním nechtěl skoro nikdo hrát, jedinou výjimkou byla Eliška z fary a kostelníkův Josífek. Divá Bára je krásným příběhem

V minulosti stárnoucího slavného herce Igora a jeho dcery, úspěšné spisovatelky Vandy, se skrývá tragédie, která navždy změnila jejich životy. Po letech odcizení se setkávají na Krétě, aby tu splnili jedno poslední přání. Podaří se jim během společných dnů ustát řadu vypjatých situací a najít k sobě ztracenou cestu? Emotivní vyprávění o vině a odpuštění vás spolu s hrdiny dovede k jasnému poselství:

Poté, co ji opustí „největší láska jejího života“, zanevře Agáta na muže a rozhodne se budovat kariéru jako šéfredaktorka společenského časopisu a žít už navždy sama. Muže do svého života pustí jen občas, každého jen na jednu noc. Osamělost si nepřipouští, raději se vrhá do práce. Pak jednou, když hledá u rodičů v malebné chaloupce v Malé Úpě, kde vyrůstala, svůj rodný list, nalezne na dně šuplíku

Pojízdná zpovědnice. Poslední svazek Komentovaných spisů Bohumila Hrabala obsahuje texty z let 1988–1995, jež autor sám žánrově řadil do literární žurnalistiky, tedy žurnalistiky s literárními ambicemi (tzv. Dopisy Dubence). Titul Pojízdná zpovědnice vychází z původního autorova záměru napsat sérii povídek spojených volně cestami autobusem na trase Praha – Kersko. Jediným uceleným příběhem nakonec

Zdánlivě jen banální, nevážný příběh o lásce a cestování, pro někoho snad až s mnoha erotickými motivy, přibližuje jedno léto stárnoucího intelektuála, odsouzeného v rodině jen k nedůstojnému dožívání. Vše se změní, když se zamiluje do nevzdělané přitažlivé dívky a vyrazí s ní do světa. Řada aktuálních, komediálních, pikantních i varovných situací se odehrává v době mladé migrační krize, v Evropě roku

Knižní debut textaře, zpěváka, kytaristy a performer Dominika Zezuly, bohatě ilustrovaný kresbami Barbory Ivánové dává tušit, že jeho autor umí s textem pracovat. Kniha obsahuje na třice básní, které se stejně jako jeho písňové texty vyznačují autenticitou a skvělým smyslem pro zachycení detailu, oproti nim je zde však velký důraz na minimalismus. Každé slovo zde má své místo. Autor v několika verších

Drsný, až šokující příběh mladého kluka, co nastoupí jako sanitář do největší nemocnice v ČR a je konfrontován s nejtemnějšími stránkami lidské mysli. Martin je obyčejný pětadvacetiletý mladík, který nechá vysoké školy a jen tak si užívá života, co to jde. Až dokud ho rodiče nevyhodí z domu, a najednou je odkázán jenom sám na sebe. Jít dělat sanitáře do Motola se mu zdá jako sice těžká, ale jinak rychle

Tonoucího z vltavské tragédie května 1898 – výbuchu parníku František Josef I. – vyloví náhodný vorař z Kampy. Zachráněný se sblíží s vorařovou ženou, které se za čas narodí chlapec, jemuž alimenty otce, zámožného měšťana, později pomohou k výlučnému postavení mezi vrstevníky. Už mu však není dáno si ho udržet a osud mu předepíše roli jinou – roli příživníka, s níž je nucen se vyrovnat. Díky ní se

Román o donu Quijotovi napsal Cervantes, zatímco Borges napsal povídku Autor Quijota Pierre Menard. Přesto, či právě proto je rukopis Ivana Matouška, který se těmito dvěma spisovateli různým způsobem inspiroval, a navíc jej doprovodil vlastními kresbami, nezaměnitelným výtvorem. V beletristickém shrnutí Matoušek sděluje nejen, co je jemu v Quijotovi blízké, ale zároveň co považuje za trvalé, neměnné,

Autor sleduje vývoj moravského venkova ve století, které zbavilo vesnici nevolnictví a pak roboty, a tím jí dalo možnost svobodného podnikání. Soustřeďuje se na rub získávání svobod: na rozvrat pospolitosti, úpadek obcí i rodin. „Všeobecná volnost převrátila se ve všeobecnou bezhlavost,“ komentuje důsledky roku 1848 pro venkov. Postupný rozvrat demonstruje na čtyřech generacích selské rodiny Hrabců,

Příběh inženýra Prokopa líčí jeho snahu vyrobit trhavinu nezměrné síly a odkrýt dosud nepoznané možnosti tohoto vynálezu. Během komplikovaného pátrání si ale Prokop uvědomuje, že svým objevem ohrožuje existenci celého lidstva. Svádí boj nejen s těmi, kteří chtějí jeho vědomosti zneužít k chorobným snahám ovládnout svět, ale i s vášnivou láskou, musí projevit osobní odvahu, vynalézavost, obětavost a

Zradidla čili lapy jsou provazce, na nichž jsou asi v jednometrové vzdálenosti upevněny barevné hadříky. Zradidel se používá k obehnání leče, aby zvěř z ní nebo do ní nešla. Vše, co z psaní pochází, je právě takovými zradidly čili lapy. Člověk sám sobě vymezuje, co má být vevnitř a co venku. Sám sebe zrazuje a sám sebe lapá. Tyto zápisky obyčejného padesátníka z levé kapsy buď vycházejí poprvé, nebo

V Cestě na sever se Karel Čapek – hravý poutník s uměleckou duší – projevuje jako mimořádně vnímavý pozorovatel a obdivuhodný vypravěč, jehož vtip a humor, cit pro kontrast, rozhled a porozumění jsou umocněny nevyčerpatelným jazykovým bohatstvím. Jeho myšlenky usilují o co největší výstižnost a úplnost, styl je stejně vytříbený jako v jeho nejlepších povídkách. Líčení skandinávské přírody připomíná

Koušete si nehty? Chodíte věčně pozdě? Nebo si nedokážete zapamatovat jména lidí, co se vám právě představili? Pak by se vám mohlo snadno stát, že vás někdo blízký doporučí k očistě, tedy do programu, který má z lidské společnosti vymýtit nedokonalosti. Jenže… nikdo není dokonalý a nic není takové, jak se na první pohled zdá. O tom se přesvědčí i Daniel Černý, nejnovější přírůstek kolonie, která vyléčí