Tato kniha je tvořena ze dvou částí, a to spisu imáma ibn Hanbala Základy sunny (základy tradice islámského proroka Mohameda) a spisu imáma Barbahárího Vysvětlení sunny (vysvětlení tradice islámského proroka Mohameda). Tímto překladem zpřístupňujeme spisy, které jsou základními teologickými spisy dnešního náboženského fundamentalismu sunnitských muslimů salafistické orientace, kteří jsou dnešní největší hrozbou v Evropě a z jejichž řad vzešla i teroristická organizace Islámský stát. Tato kniha ukazuje dogmatické pohledy nejkonzervativnější interpretace islámu v podání hanbalovského mazhabu (tj. směru), a je tedy možné ji v jistém smyslu považovat za extrémní, krajní interpretaci islámu, která je v mnoha ohledech v rozporu například s interpretací islámu dle hanafijského mazhabu.

Dvouhodinový korán se ve zhuštěné a zestručněné podobě zabývá nejdůležitějšími částmi koránu, které se týkají nemuslimů. Umožňuje čtenáři pochopit základy koráno za dobu, jakou trvá sledování jednoho sportovního utkání. Klasický korán je uspořádán podle délky kapitol, nikoli chronologicky. Není v něm obsažen životní příběh Mohameda, který je nezbytný k pochopení kontextu. Proto je těžké mu porozumět. Dvouhodinový korán vrací život Mohameda zpátky do koránu. Všechno je časově uspořádáno a tím je obnoven původní příběh, který dá čtenářům příchuť islámu. Tento korán se soustředí na politické verše - verše, které mají dopad na nemuslimy. Po přečtení Dvouhodinového koránu si můžete v knihkupectví vybrat jakýkoli jiný korán a jeho četba vám bude dávat smysl.

Každý den jsme svědky, jak je západní civilizace připravena podrobit se islámu. Do značné míry je za tím nevědomost. Mnozí vůbec netuší, čemu se podrobují. Pronikání islámu do naší západní kultury nelze odbýt povrchním přístupem s odkazem na toleranci náboženství. K zaujetí postoje vůči islámu je třeba dokonale znát to, co islám definuje a jak se islám historicky projevuje. Autor čtivě a přehledně popisuje základní texty islámu a chování muslimských komunit, které se učením islámu řídí. Vše dovozuje konkrétními příklady z historie i současnosti. Kniha je tak velmi dobrým úvodem do studia islámu takového, jaký je doopravdy.

Zákazy vycestování, rozsudky smrti za odpadlictví od víry, vysoké tresty za nesouhlas s politikou královské rodiny, všudypřítomná diskriminace žen na základě náboženství i rodových zvyklostí, špehování občanů (což má v popisu práce přímo Saúdskoarabská telekomunikační společnost, která provádí nejen klasické odposlechy, ale i sledování činnosti na internetu a sociálních sítí) – to vše představuje klasickou totalitu, ještě zostřenou náboženstvím a tradicemi. Autorka nabízí vhled do fungování režimu, v němž mezi sebou bojují o moc vládní a náboženské kruhy, zajímavě rozebírá, jak v zemi funguje takzvaný zákon proti terorismu, který v podstatě slouží k likvidaci politických odpůrců nebo lidí s nepohodlnými názory (za teroristickou organizaci je v Saúdské Arábii považována třeba i Amnesty International), a podrobně dokumentuje osudy konkrétních lidí.

Tato kniha je důležitou pomůckou pro každého, kdo se snaží získat faktické informace o historii, vývoji a výkladech islámu, jenž se v české komunitě muslimů šíří. Doteď bohužel není na českém knižním trhu dostupná žádná jiná kniha, která by mapovala českou muslimskou komunitu. Kniha mapuje vývoj české muslimské komunity a přináší komplexně zpracované působení různých organizací. V knize je popsán vývoj muslimské komunity na našem území, její vnitřní konflikty apod. V českém akademickém prostředí je cítit tlak na politickou korektnost, prezentování islámu či českých muslimů v co nejpozitivnějším světle a zamlčování faktů o negativech a kontroverzích. Tato práce se ovšem negativním jevům uvnitř muslimské komunity nevyhýbá, naopak se je snaží veřejnosti více přiblížit, zasadit do kontextu a upozornit i na to, co nemusí být příliš zřejmé. Nemám potřebu se komukoli z muslimů působících v Čechách zavděčit, snažím se pouze o to, aby prezentace muslimů u nás byla kompletní a nic nebylo zameteno pod koberec. V knize také nově naleznete více než sto fotografií, desítky fotokopií dokumentů apod.

Co je hidžáb, když to není ženský šátek? Smějí se v islámských zemích stavět kostely? Proč pro muslimského učence může být nebezpečná srážka s islámským fundamentalistou? Z jakého důvodu si hluboce věřící muslimka na sebe nevezme burkini? Jsou muslimové, kteří jedí vepřové? V čem je muslimská komunita v Česku jiná než jinde v Evropě? To jsou jen některé otázky, na které odpovídá tato kniha, která se čtenáři formou čtyř rozhovorů s uznávanými českými odborníky pokouší přiblížit muslimský svět, který stále pro řadu z nás zůstává nesrozumitelný. Diplomat Hynek Kmoníček, arabisté Miloš Mendel a Petr Pelikán a novinář Břetislav Tureček nabízejí své osobité pohledy na politiku, náboženství, dějiny, kulturu i mentalitu muslimské civilizace, rozbíjejí řadu mýtů a dokazují, jak pestrý i paradoxní svět islámu opravdu je.

Esej francouzkého historika a odborníka na islám Gabriela Martineze-Grose pojednává o průniku radikální formy islámu do Evropy. Rozebírá příčiny tohoto jevu, hledá historické paralely a předkládá řešení. Ve své poslední knize Gabriel Martinez-Gros, francouzský historik a odborník na islám, formuluje originální a velmi znepokojivou hypotézu, která umožňuje nahlížet aktuální vlnu terorismu z nečekaného zorného úhlu, v nově uchopeném a rozšířeném historickém i demografickém kontextu. Současný svět, který autor charakterizuje jako západní imperiální říši, je zmítán všeobecnou pacifikací, chronickou fiskální krizi, individualismem bez solidarity. Vlažná vláda mírumilovných hodnot a odpor vůči násilí vede k odsunutí lokálních nábožensky motivovaných útoků do marginálních zón, z nichž solidární a velmi bojovné skupiny rozpoutávají proti imperiálním centrům nemilosrdný boj. Takovými skupinami jsou podle autora např. narkotrafikanti ve Střední a Jižní Americe, mafiánská uskupení v Evropě, na Rusi a v Číně. Mezi nimi mají pak význačné postavení islamisté z Al-Kajdy či nověji Islámského státu, zejména z toho důvodu, že na rozdíl od ostatních disponují jednoduchým a velmi koherentním diskurzem, který provokuje širokou odezvu a má na mnohé lidi na Západě, kteří hledají „silné“ hodnoty (za něž stojí za to obětovat vlastní život) a transcendentální smysl života, fascinující účinek. Pronikání tohoto diskursu je posilováno paradoxním efektem západního imperialismu: jestliže se Západ v dnešní době nachází v pozici imperiálního ústupu a zdaleka již nevládne světu zcela volně dle své vůle, i nadále se zejména ve vlastním sebevědomí tématizuje v termínech „jakoby tomu tak bylo“ a tedy vše, co se ve světě děje, nahlíží jako nutný důsledek západní politiky. Je zkrátka neschopen připustit, že jisté události jsou výsledkem činnosti jiných aktérů, jednajících dle zcela jiných logik, které se vymykají západnímu pojmovému uchopení a zařazení do Západem narýsovaných dějin. Západ se pak cítí „vinen“ za vše, co se přihází: např. násilné revoluce a převraty v arabském světě musí (podle teorií třetího světa, které se rozvinuly v 50. a 60. letech) nutně být důsledkem někdejší koloniální politiky Západu v této oblasti. Zároveň přetrvává epistémická pýcha Západu: západní komentátoři jsou stále ještě přesvědčení, že vědí lépe, co se děje v hlavě Arabů, než Arabové sami a neberou je vážně. Přesvědčivost a schopnost fascinace islamistického diskurzu vyplývá z toho, že jde o jediný monoteismus, který předpisuje povinnost války v rámci náboženské praxe a je jediným proudem, který je schopen formulovat svoji ideologii ve vlastních termínech a z vlastních zdrojů, nezávisle na Západem psané historii. Je schopen rozvinout, nezávislou vizi světa a dějin. Daří se mu dokonce infiltrovat své termíny do diskursu svého protivníka a tím jej mást. Posun je přitom postupný a na Západě se mu nevěnuje dostatečná pozornost: ještě v případě Iránu a uchopení moci Chomejním se mluvilo o „revoluci“, jejímž plodem byla „islámská republika“, používaly se tedy termíny ze západního arsenálu porozumění historii. V případě Islámského státu se mluví o „chalifátu“ a „džihádu“, přebírají se tedy již termíny původem z islámské civilizace, jejichž obsah a dosah západním komentátorům uniká, zatímco je naprosto zřejmý pro každého muslima.

Kauza dánských karikatur z roku 2006, která rezonuje našimi médii do dnešní doby, vražda nizozemského režiséra Thea van Gogha či vyvraždění hinduistů během muslimské nadvlády v Indii mají jednoho společného jmenovatele – a tím je zakladatel islámu Mohamed. Ve jménu jeho a jeho učení se odehrávají dobré i zlé činy a ve jménu ochrany jeho cti jsou rukou muslimů vražděni ti, kteří si dovolí Mohameda kritizovat nebo zesměšňovat. Kdo ovšem byl Mohamed a jaký je jeho životní příběh? S tím nás na stránkách této knihy seznamuje bývalý muslim Alí Síná, který byl kdysi sám vychováván ve víře v Mohameda a v jeho učení. Kniha představuje stručný Mohamedův životopis, a jakožto příspěvek k vyvážené diskusi o islámu je určena především studentům středních škol.

Korán opakovaně nařizuje každému muslimovi, aby následoval dokonalý příklad Mohamedova života. Jeho slova a činy se souhrnně nazývají sunna. Tu můžeme poznat mimo jiné na základě tradic ustavených Mohamedem, které se nazývají hadísy. Pro muslimy jsou hadísy mnohem směrodatnější než korán. Nám pak o Mohamedovi zprostředkovávají úchvatné záznamy. Víme, jak vypadal, jaký měl smysl pro humor, jakým pověrám věřil i jak jedl. Zaznamenány jsou i detaily o jeho sexuálním a rodinném životě a jeho vůdcovské roli. Kdyby tu byl pouze korán, islám by nemohl existovat. Korán neposkytuje dostatek informací pro praktikování islámu. To hadísy obsahují vše, co je potřeba k následování příkladu Mohameda jako manžela, otce, vůdce nebo válečníka. Hadísy jsou snadným vstupem k pochopení Mohamedova života a islámské doktríny.

V předkládané knize autor zkoumá, jak se k učení Ježíše Krista staví islám, a zabývá se otázkou ideologických a teologických rozporů mezi těmito dvěma světovými náboženstvími. Lhoťan se tak snaží překlenout mnohdy příliš povrchní pohled na islám formulovaný propagátory mezináboženského dialogu. Kniha poukazuje nejen na zásadní rozdíly mezi interpretací postavy Ježíše Krista v islámu a křesťanství, nýbrž také poukazuje na problémové části mezináboženského dialogu, kdy křesťané mnohdy podléhají strachu z kritiky kontroverzních části islámu. Přitom by však části islámu, jež jsou neslučitelné nejen s křesťanstvím, ale i s civilizovanou společností ctící humanitu a lidskou svobodu, neměly být přehlíženy. V Čechách a na Moravě bývá součástí islámské misie místy až agresivní a lživá agitace zaměřující se proti křesťanství, kdy je muslimy využíváno protikřesťanských a protikatolických nálad v české společnosti. Tato kniha proto představuje sumarizaci základních faktů potřebných pro pochopení problému islámu a islamizace, a to nejen křesťany, ale i ateisty. Byť je autor bývalým muslimem, jenž se po studiu života Ježíše Krista přiklonil ke křesťanství, uctívá jako zásadní hodnotu danou Bohem právo na svobodu přesvědčení. Jeho kniha tedy není zamýšlena jako prezentace pozitivního obrazu křesťanství na úkor islámu či ateismu, spíše má být české společnosti jakýmsi varováním, poněvadž vlivem současné expanze islámu podpořené vymíráním křesťanského společenství mohou již příští generace žít ve společnosti islámem formované. Na příkladu takovýchto společností podřízených islámskému právu se dnes již ukazuje, že i středověká křesťanská netolerance byla oproti vládě islámu jen „procházkou růžovým sadem“.

Přemítání o smrti, záhrobí i onom světě již od pradávna zaměstnává věřící všech náboženství, což platí bezezbytku rovněž pro muslimy. Přitom nikde v islámu nedoznal rozpor mezi literou islámského práva a zavedenými zvyklostmi takové hloubky jako právě v problematice funerální. Jedná se tedy o významné kolbiště, kde se po staletí střetávají i míjejí různé výklady islámu. Kolektivní monografie Smrt, hroby a záhrobí v islámu s podtitulem Poslední věci člověka pohledem muslimských pramenů se zaměřuje právě na tento neklidný terén nejen středověkého, ale též soudobého muslimského myšlení a praxe.

Arabský a islámský svět v minulosti i v současnosti. Jeho dějiny, filosofie, náboženství, literatura, hudba, architektura, rodinné vztahy, tradice, kuchyně, oblékání, řemesla a další rozličné lidské činnosti. Na to vše soustřeďují autoři svou pozornost. Vycházejí z přesvědčení, že je dobré vědět více o světě, jehož vztahy s křesťanskou Evropou jsou pevnou součástí dějin. Zvláštní pozornost pak věnují počátkům a vývoji česko-arabských vztahů.

SÍRA - ŽIVOT MOHAMEDA je zhuštzěnou verzí životopisu muže, který se stal prvním vládcem sjednocené Arábie a položil základy islámské říše. Síra není jen biografie, je to také posvátný islámský text, určující, jak by měli oddaní muslimové vést svůj život. Mohamedův život je impozantní příběh. Byl sirotkem, který vyrostl v chudobě, aby se nakonec stal vládcem celé Arábie. Vytvořil nové náboženství, přišel s novým způsobem vedení války a ustavil nový politický systém včetně právního kodexu - práva šaría. Mohamed se stal největším válečníkem všech dob. Dnes už nikdo nevede války ve jménu dávných vojevůdců, jako byli Caesar, Alexandr Veliký nebo Napoleon. Každý rok však zemře mnoho lidí právě kvůli Mohamedovi. I po 1400 letech je politický islám stále mocnou silou, jejímž cílem je, aby celý svět žil pod nadvládou práva šaría. K tomu, abyste porozuměli islámu, musíte znát život Mohameda. Korán vyžaduje, aby každý muslim následoval Mohamedův příklad. Podstatou islámu není samotné uctívání Alláha, ale uctívání Alláha přesně tak, jak to dělal Mohamed. SÍRA - ŽIVOT MOHAMEDA je jedinečná kniha, která vás stručně seznámí s politickým islámem a je zároveň zcela směrodatná a důvěryhodná. Systém odkazů umožňuje ověřit si veškeré uvedené informace v původních textech.

Öngyilkos ?merénylő vagy Al Kaida terrorista lehetett volna a kis Amirból, ha szülei nem látják be időben, hogy a vallási iskolákban hirdetett radikalizmus egy életre eltorzíthatja gyermekük lelkét. Véletleneken múlott, hogy az ő kezében a „bombát” végül egy internethez csatolt komputer jelentette. Amir Ahmed Nasszer 25 évesen lett az arab világ legismertebb bloggere, és 27 évesen írta meg saját átváltozásainak izgalmas történetét ebben a könyvben, mely aligha véletlenül lett hónapok alatt világsiker. Az Én és az iszlám voltaképpen az Arab Tavasz szellemi előtörténete. Lefegyverzően őszinte és izgalmas beszámoló az útjukat kereső muszlim fiatalok kétségeiről, lelki gyötrelmeiről és szabadságvágyáról. Egyszersmind behízelgően őszinte és felemelő memoár arról, hogyan nyitotta fel egy ifjú arab szemét a szélesebb világra a bloggolás és az internet. Vélemények a könyvről: „Az Én és az Iszlám egy jó internetes blog bájával íródott: ellenállhatatlan, skrupulusok és pretenziók nélküli, minden friss gondolatra nyitott, elismeri más szerzők érdemeit, és ha próbálja is leplezni, voltaképpen grandiózus írás” –The Wall Street Journal „Az Én és az Iszlám egy szép történet szerelemről és megváltásról, arról, hogyan szakad meg a szív. Olvasd és lelkesülj!” – Szalman Ahmed, a Junoon vezető énekese „A szeptember 11 utáni világban vitriollal öntötték le a muzulmán hitet. Ez a könyv ennek a méregnek az ellenanyagát tartalmazza. Olyan valaki írta, aki általunk alig felfogható körülmények között nőtt fel. Ez egy nagyon bátor és és nagyon megható könyv, amelyben szó van Palesztináról, terrorizmusról, internetes aktivizmusról, szerelemről és életről, s amely megmutatja az iszlámon belüli árnyalatokat is. Csak gratulálhatok a szerző azon döntéséhez, hogy elutasítja a fundamentalizmust. Ez bennünk is megkérdőjelezi, mit tett valamennyiünkkel „a terrorizmus elleni háború.” – Antony Loewenstein

Keresztények:MaronitaGörögkeletiGörög katolikus Muzulmánok:SzunnitaSzitaDrúz „Ötezer méter Libanon – nyersen:Egy baalbeki oszlop terül rá egy bejrúti Renault csomagtartójában elhelyezett drogériára; egy muzulmán kollégiumban tanító maronita apáca némán tátog egy húsvéti dalt; síita paraszt (soha nem fogom megtudni, jobb- vagy baloldali-e) kapálja hasisföldjét; a majd’ kétszáz politikai párthoz tartozó hatvanhárom fegyveres szervezet közül mindössze kilenc került lencsevégre, de utóbbiak közül is kettő csíkos, homályos lett a kép szélén. Így nem tudom, hogyan fogom mindenre kiterjedő alapossággal ábrázolni a libanoni helyzetet…”

Carole Hillenbrand könyve elmélyült ismereteket kínál az iszlám vallás történetéről és tanításáról. A muszlimok hitét és történelmét bemutató mű Mohamed gyermekkorától kezdve jut el a ma 1,6 milliárd ember által gyakorolt világvallás jelenkoráig. A kötet tizenegy fejezete történeti szempontból nézve magyarázza el az iszlám egy-egy fontos elemét, rávilágítva azok lényegére, időbeli jelentésváltozásaira és azokra a sokarcú jelenségekre, amelyek által a múlt alakítja a jövőt. A könyv segít eloszlatni azokat az előítéleteket és félelmeket, amelyek ma az iszlámot és a muszlim embereket övezik Nyugaton. „Vajon milyen irányt vesz az iszlám a jövőben? A lehetőségek zavarba ejtően változatosak. Néhányan a muszlimok közül úgy vélik, hogy a vallásnak személyes, spirituális ügynek kell maradnia. Mások ugyanilyen szenvedéllyel állítják, hogy az iszlámnak uralnia kell az életet minden lehetséges formájában, a nyilvános és a magánszférában, ahogy a munkahelyeken is. A legutóbbi pár évtizedben érthetővé vált, hogy egy olyan világban élünk, amely – a vallás kérdésében – egyre többelvűvé vált. Ez egy széles-látókörű attitűdöt kíván meg más vallások tekintetében mind a hívőktől, mind a nem-hívőktől, emellett az elzárkózásnak véget kell vetni. Vajon az iszlám egy személyes hitrendszerré redukálódik, nagyrészt megfosztva politikai, társadalmi és jogi intézményeitől, és támogatni fogja-e a szekuláris, többelvű társadalmakat? Vagy vajon a muszlim tömegek végül is felkelnek, és újra katonai konfliktushoz fordulnak? Vagy vajon található-e olyan modernista, mégis muszlim megoldás, amelyben az iszlám – mint politikai és társadalmi erő – igazodni tud a modern világhoz? Csak az idő fogja megmondani.”  

Skrytá slova jsou sbírkou rad a nabádání, průvodcem na duchovní cestě a pomocníkem v přiblížení se k Bohu. Byla zjevena kolem roku 1858 a v té době byla známa jako Skrytá Fátimina kniha, odkazujíc na významnou islámskou tradici. Jejich Autor, Baháulláh, Zakladatel Baháí víry a Projev Boží pro tento věk, je označil za podstatu toho, co sestoupilo z říše slávy, vysloveno jazykem moci a síly a zjeveno dávným Prorokům. Jeho hlavním záměrem je odpoutání člověka od všeho pomíjivého a povznesení lidské duše do nekonečných světů Božích. Skrytá slova jsou pokladnicí božských tajemství. Když se zamyslíš nad jejich obsahem, dveře tajemství se otevřou. Abdul-Bahá