Nikdy neporažený charismatický vůdce a geniální stratég Středověký válečník očima amerického literárního vědce V českých dějinách najdeme jen málo známějších historických postav, než je Jan Žižka z Trocnova. Silná osobnost, vybavená pozoruhodným osobním kouzlem, která nepopiratelně ovlivnila osud Čech a potažmo i celé Evropy, mimořádně nadaný a neohrožený bojovník, jehož vítězná tažení neukončila ani úplná ztráta zraku, dodnes právem přitahuje pozornost zájemců o historii, a to nejen tuzemských, ale i zahraničních. Victor Verney představuje Žižkovu závratnou kariéru z pohledu vědce nezatíženého u nás tradičními interpretacemi dějin. Nabízí poutavé líčení neuvěřitelného vzestupu, příběh nemajetného zemana a lapky, který se stal nejslavnějším válečníkem středověké Evropy.

Ferdiš Juriga (1874 Gbely, 1950 Bratislava). Katolícky kňaz, poslanec, politik a buditeľ. Doktorát z teológie získal na prestížnom viedenskom Pazmaneu. Mal veľký prehľad o dejinách Slovákov a Slovanov. Popri svojom kňazskom povolaní sa venoval buditeľskej práci, zakladal spolky a obchodné spoločenstvá. Vo Viedni sa zoznámil s Dr. Pavlom Blahom, ktorý ho predstavil Vavrovi Šrobárovi. Na istý čas sa stal hlasistom. Zaujala ho Masarykova „Drobná práce“. Medzi farníkmi bol mimoriadne obľúbený. Na svojich farách dbal na to, aby na dedine prevládal slovenský živel. Raz odslúžil omšu po slovensky, za čo dostal od biskupa pokarhanie. V roku 1905 kandidoval do uhorského snemu a stal sa poslancom. Jeho hviezdnou chvíľkou bol 19. október 1918, keď na sneme vystúpil po slovensky, nemecky a maďarsky a zaskočeným poslancom oznámil, že Slováci si už nedajú rozkazovať a chcú byť samostatní. Aktívne sa zúčastnil aj na príprave Martinskej deklarácie 30. októbra 1918. Založil Slovenskú ľudovú stranu a podieľal sa na vzniku Slovenských ľudových novín, do ktorých aktívne prispieval. Pre jeho články ho maďarský súd v roku 1906 odsúdil na dva roky väzenia. Neskôr sa spojil s Andrejom Hlinkom. Ich spoluprácu rozdelila až aféra Vojtecha Tuku, z ktorého sa vykľul maďarský špión a Hlinka sa ho zastával. Po vzniku ČSR bol poslancom v národnom zhromaždení. Jeho politická kariéra skončila v roku 1929, keď ho pre nezhody s Hlinkom vylúčili z HSĽS a biskupi päť dní pred voľbami vydali obežník, v ktorom upozorňujú kňazov, že mu nedovolili kandidovať za poslanca. Strana, ktorú potom založil, dostala len niečo vyše päťtisíc hlasov. Krátko na to, po prehratom civilnom a cirkevnom súde pre urážku Hlinku, požiadal o penziu a v roku 1929 odchádza z verejného života. Po siedmich rokoch sa síce s Hlinkom zmieril, ale to už na jeho ďalšiu činnosť nemalo vplyv. Zostal osamotený a znechutený. Zomrel v roku 1950 v Bratislave. Ľubo Olach (1948) absolvoval Vysokú školu poľnohospodársku v Nitre. Pracoval ako redaktor v denníkoch Roľnícke noviny, SMENA, v týždenníku SLOBODA a pre Slovenský rozhlas a televíziu. Po revolúcii sa stal šéfredaktorom hudobného mesačníka POP HORIZONT. Založil reklamnú agentúru AURUM a teleshopingovú firmu TOP SHOP. Vydal zbierky básní Keď zomriem tak nech...!, Pri víne s bohémami, Kaviarenská poézia Ľuba Olacha, Na Paríž nepozerám zhora, Triezviem..., romány Nádenník pera vo francúzskych službách, Posledné varovanie, Žraloci, Lobista, Rozhovory za oponou, Politik, Prezident, Advokát, Prezidentka a Predseda a monografie Vavro Šrobár, Guvernér Imrich Karvaš a Osuský – zabudnutý diplomat. Je členom Spolku slovenských spisovateľov a prestížneho pezinského PI-klubu. Žije v Bratislave, je ženatý, má dve deti.

Vzpomínky české herečky a literátky Růženy O. Brožové (1892–1976) na dětství a mládí prožité v herecké rodině putující s kočovnými divadelními společnostmi po českých a moravských městech. Vrcholem příběhu je vylíčení společenského triumfu, který autorka jako nejkrásnější česká dívka vybraná porotou za účasti Alfonse Muchy zažila v roce 1910 v Paříži. Vzpomínky jsou doplněny bohatou fotografickou dokumentací a dalšími přílohami.

Kniha přináší v intencích snahy po vyrovnání se s minulostí varování před možným opakováním života v totalitě na podkladě životního příběhu ženy, spisovatelky, novinářky, překladatelky, divadelní kritičky Marie Majerové, která se svou celoživotní literární prací a politickou činností podílela na zrovnoprávnění ženy a dítěte. Pocházela z proletářského prostředí, jež ji formovalo. Vždy toužila po "nejkrásnějším světě", jehož uskutečnění očekávala po dovršení socialistické revoluce. Na čas se rozešla s KSČ, ale vždy se zajímala o sociální problémy. Samostudiem, houževnatostí, pílí a svým šarmem se dokázala literárně i společensky prosadit; v době Masarykovy republiky získala nejvyšší literární ceny, roku 1947 titul národní umělkyně, komunističtí vládcové jí udělovali politické řády. Kniha seznamuje se spisovatelčiným vývojem od anarchismu, sociální demokracie, komunismu a avantgardy až ke stalinismu; přináší literárně politické informace od 19. století do roku 1967.

RALLY IS LIFE: to je vášeň a touha po závodění a po vítězství - někdy za každou cenu a na hraně zákona i zdraví. Třetí kniha mistra republiky v rally Petra Poulíka přináší ve vší syrovosti a nahotě nevšední a strhující pohled do "hlubin závodníkovy duše," do jeho nejniternějších myšlenek a emocí. Příběh je opět inspirovaný osobními zkušenostmi autora. Spolu s hrdiny knihy zažijete skutečnou bolest, strach, ale i čirou radost - za volantem závodních strojů i v každodenním životě.

V srpnu 1934 překonala Zdenka Koubková na Světových ženských hrách v Londýně světový rekord v běhu na 8OO metrů. Tehdejší tisk ji oslavoval jako nejlepší běžkyni a možná i lehkou atletku světa. V Československu ji znal každý. Uplynulo několik měsíců a ze Zdenky Koubkové se stal Zdeněk Koubek. Muž, jenž se vzápětí oženil, odjel na turné do Ameriky a další půlstoletí prožil jako ministerský úředník, veselý kumpán a prvoligový hráč ragby. Jeho strhující a dosud nepopsaný příběh zmapoval Pavel Kovář na základě podrobného studia v archívech (včetně lékařských zpráv) i rozhovorů s pamětníky.

František Reyl (1865–1935) byl ve své době jednou z nejvýraznějších postav regionálního i celonárodního katolicizmu, potažmo katolicizmu politického. Nesmírně inspirativní osobnost se však vlivem časového odstupu vytratila z povědomí veřejnosti (včetně katolické). Kritická monografie zasazuje do dobového kontextu i Reylova životního rámce veškerou jeho různorodou práci. Obětavý kněz a pedagog se celoživotně věnoval výchově kněžského a ostatního dorostu; v Hradci Králové za sebou zanechal mimo jiné novou budovu církevního internátu Borromaeum. Byl houževnatým apologetou a neúnavně se účastnil veřejných diskuzí, mnohdy bychom mohli říci hádek, zejména o pozici náboženství ve společnosti. Nejslavnější z těchto diskuzí byla debata vedená s T. G. Masarykem v Hradci Králové roku 1906. Na poli vědeckém byl jedním z průkopníků oboru křesťanská sociologie, dlouhodobě publikoval v tisku a vydával také vlastní spisy. Celoživotně zastával mnoho politických funkcí; vrcholem jeho politické kariéry byl dlouholetý senátorský mandát v době první republiky. Nejvíce inspirativní, logicky však nejméně viditelná, je Reylova práce na poli dobročinnosti a filantropie. Dějinná perspektiva nám dává možnost jeho život a dílo nejen poznat, ale i zhodnotit. Snad k tomu tato kniha přispěje.

René Kujan (1974) byl ještě před deseti lety jedním z tisíců rekreačních běžců. Pak se ale ocitl na sedadle spolujezdce v autě, které se střetlo s protijedoucím vozidlem a všechno se změnilo. Od lékařky si vyslechl mrazivý ortel: „Nikdy už běhat nebudete.“ Navzdory všem prognózám po devíti měsících zdolal maraton. Od té doby běhá každý den, někdy i 32 maratonů za měsíc. Na lidi, kteří takové štěstí jako on neměli a zůstali na vozíku, myslí pořád – věnuje se charitativním běhům v jejich prospěch. Tato kniha popisuje Reného návrat do běžeckého života a dosažení světového prvenství při oběhnutí Islandu, kdy ho uprostřed podzimního marastu doprovázela jedna statečná žena a dvouměsíční syn. Předmluvu ke knize napsal Miloš Škorpil

Publikace je věnována životu a dílu Josefa Ondřeje Lindauera (1784-1850), který byl v letech 1846-1850 třetím českobudějovickým biskupem. Navazuje tak na řadu odborných monografií a studií věnovaných jeho předchůdcům Janu Prokopu Schaaffgotschovi a Arnoštu Konstantinu Růžičkovi. V knize jsou představeny dvě etapy Lindauerova života: doba než se stal českobudějovickým biskupem (do roku 1845) a posléze období biskupského působení (1846-1850). Přibližně do své šedesátky žil Lindauer životem běžného tehdejšího duchovního. Díky svým schopnostem a úspěšnému působení v duchovní správě českobudějovické diecéze a pražské arcidiecéze se stal členem pražské metropolitní kapituly a radou zemského gubernia pro duchovenské záležitosti. Na těchto pozicích získal kromě zkušeností také důležité vztahy, které posléze hrály významnou roli v procesu jeho biskupského jmenování. Biskupské období Lindauerova života trvalo necelých pět let, ale bylo hlavně svým tempem velmi intenzivní a na události bohaté. V diecézi se zaměřil zejména na zefektivnění práce duchovní správy, provádění pravidelných vizitací a formaci budoucích kněží. Výrazným způsobem se zapsal také do společenského dění ve svém biskupském sídelním městě. V biskupské roli se v letech 1848-1850 stal součástí změn v oblasti vztahů církve a státu. Zúčastnil se jak církevně-politických jednání v Kroměříži, tak i posléze ve Vídni. Mezi jeho nejvýznamnější starosti a aktivity vůbec však patřila péče o potřebné, které se věnoval s velkým osobním nasazením, jež se stala nejvýznamnější částí jeho životního odkazu.

Autor nadväzuje na svoje predchádzajúce dva rovnomenné medailóny. Pripomína čitateľom významné osobnosti, ktoré zakladali a rozvíjali slovenské profesionálne divadlo, hercov, režisérov a ďalších svojich súputníkov, ktorí sa výrazným spôsobom zaslúžili o rozkvet kultúry ako takej. Ľudí, s ktorými mal možnosť spolupracovať, učiť sa od nich, ktorí mu aj veľa dali. Jednotlivé medailóny zahŕňajú osobnostný profil, plody práce, ale aj autorovu osobnú skúsenosť a vzťahy s nimi. Za všetkých možno spomenúť aspoň hercov, akými boli Jozef Króner, Július Satinský, Michal Dočolomanský, Jozef Adamovič, Elo Romančík, František Zvarík či Viera Strnisková, a takisto osobnosti z prostredia divadla, televízie a filmu - Jozef Bednárik, Štefan Babjak či Adela Gáborová. Čitateľsky zaujímavou je aj prezentácia vzájomných väzieb a minisondy do súkromia.

Knihu Vincenta Šabíka (1937), literárneho vedca a kritika, pedagóga, kulturológa, estetika, germanistu, editora a prekladateľa, Čriepky do portrétu Vincenta Šikulu (vydal Spolok slovenských spisovateľov, 2015) tvoria texty literárnokritických žánrov od lektorských posudkov po analytické štúdie, ktoré by sme mohli charakterizovať ako historicky autentický „work in progress“, teda skladanie mozaiky živého receptívneho obrazu percepcie, reflexie a rezonancie spisovateľových diel očami literárneho kritika ako aktívneho účastníka literárneho procesu medzi 60. až 90. rokmi minulého storočia, teda v čase, keď sa spisovateľ Šikula etabloval ako popredný reprezentant literárnej „generácie 56“. Kritikove texty sú zároveň autentickým svedectvom o vzájomnom vzťahu literárnej kritiky a tvorby podľa modelu literárnej komunikácie v celkom určitých spoločenských podmienkach časopriestoru. V užšom zmysle by sme ich mohli chápať aj ako zrkadlenie zápasu o spisovateľa a jeho originálnu tvorbu na všetkých úrovniach estetického myslenia v kontextoch totalitnej ideológie. Kritikove texty prispievajú k prehĺbeniu chápania a interpretácie diela Vincenta Šikulu a úsilí jeho generácie.

- Sakall! Sakall! - kiáltott Szőke Szakállra Adolf Hitler a berlini utcán A revizor című német filmje bemutatója után. - Sakall! Nem szégyelli ezt az ostoba, bárgyú filmet? Sajnálom a rá pazarolt időmet. Tudta, ha a Führer hatalomra jut, a nácizmus ellenségeit a lámpavasakra fogják akasztani. Szőke Szakáll nem várta meg Hitler bosszúját. Amerika nyerte meg azt, amit Európa elveszített: élete végéig a komikus több, mint negyven hollywoodi filmben játszott, köztük a legendás Casablancában is. Hollywoodi pályája elején a Deanna Durbin főszereplésével forgatott Tavaszi parádé című filmben borbélyt játszott. Meglepett örömmel fogadta a rendező és a műszakiak kitörő nevetését, amikor megrázta a fejét, és a tokája véletlenül ritmikusan rázkódni kezdett. - Ne örüljön, Mr. Sakall - figyelmezette a stáb magyar pincére. - Még nem ismer Hollywoodot. Most majd élete végéig rázhatja a tokáját. És valóban. A forgatókönyvírók egyre kevésbé igyekeztek humoros szöveget írni Szakállnak. Egyszerűen csak ennyit vetettek a papírra: "Itt Sakall rázza a tokáját." A világhírű magyar-német-amerikai filmszínész és kabarészerző legemlékezetesebb bohózata a Salamon Bélának írt Vonósnégyes. Szórakoztató önéletírása 50 éve jelent meg Londonban. Furcsa módon könyve magyar nyelven most először olvasható.

Nicole se rozhodne splnit si svůj životní sen: pomáhat potřebným v Africe. V Tanzanii poznává skutečnou pohostinnost, užívá si nekonečný obzor Indického oceánu a potkává lidi, jejichž osudy se jí hluboce dotýkají. Její srdce si především získá černošský mladík Juma, který za svým zářivým úsměvem skrývá zraněnou duši. Od svých sedmi let totiž žije na ulici a nemá vlastní rodinu ani domov. Mezi oběma se záhy vyvine něžný milostný vztah…

Knížka o životní a sportovní dráze vynikajícího čs. fotbalisty Ladislava Přády, jemuž v Jižní Americe přezdívali Bílý Pelé, a který svůj mimořádný sportovní talent a slibnou kariéru během několika let utopil v alkoholu.

Vox audita perit, littera scripta manet. Na počuté sa zabúda, ale napísané zostáva. Z tvorivej dielne kňaza, publicistu, aktívneho člena Zväzu protikomunistického odboja Jána Košiara vyšlo viacero knižných publikácií. Radí sa k nim aj výberová bibliografia nášho prvého metropolitu Rímskokatolíckej cirkvi na Slovensku arcibiskupa Jána Sokola. Autor ako skúsený novinár čitateľovi chronologicky sprístupňuje viaceré kľúčové texty, ktoré arcibiskup napísal alebo predniesol pri rôznych príležitostiach počas svojho dvadsaťročného pôsobenia v biskupskej službe a ako dôsledný bibliograf registruje články z novín i z kníh: pôvodné práce metropolitu a príspevky, v ktorých sa arcibiskup spomína. Nasledujú záznamy o vystúpeniach v Slovenskom rozhlase a v Slovenskej televízii a knihu dopĺňa zoznam kňazov a biskupov, ktorých arcibiskup Ján Sokol vysvätil. Arcibiskup Ján Sokol zohral v živote Katolíckej cirkvi i vo verejnom živote Slovenska nezastupitelnú rolu a zanechal v našom slovenskom národe svoju nezmazateľnú a neopakovateľnú stopu. Dôkazom toho je i kniha Littera scripta manet. Jozef M. Rydlo

Zázraky na Hradčanech – audiokniha obsahuje rozhovor s akademickým malířem Jiřím Anderlem. … stále tu vidím dobrácké manžele Chabusovy, hluchého lampáře se psem Karlem, kopáče Foubíka pořád si brblajícího Ani mráčku na obláčku, staromódní manžele Engelmüllerovy, Bohumil Hrabal na to všechno říká, že má v hlavě jako po náletu, kterej nebyl… Zvedám hlavu k blankytu odkud zní – Pojďte k nám, tady je krásně! Jiří Anderle, podzim 2019 Obsah: Úvod, cesta z Pohořelce na místo vzpomínaní u Matyášovy brány Budoucí malíř poprvé na Pražském hradě v roce 1951 Vyprávění o starém lampáři a jeho kamarádů strážníkovi Vzpomínka na poštmistra, který směl jet do Austrálie Vylomeniny hradčanských rošťáků viděné z okna bytu Pavla Kohouta Vzpomínka na koně z Pavlíkova, kterého Jirkovi připomněl pošťácký kůň Zastaveni v parku u Hrzánského paláce, vzpomínka na Jiřího Muchu Jak si kopač Fanda Foubík povídal se svou opileckou opici Vzpomínka na srpen 1968 s tanky na Hradčanském náměstí Silvestry na Hradčanech, malíř neprávem podezřelý a fištrón Václava Havla Jak se tu malíř potkával s Janem Švankmajerem po relacích Hlasu Ameriky Vyprávění o lampáři, který zachránil mladou maminku a stal se kmotrem Vzpomínka na manžele Engelmüllerovy, kteří byli jako z jine doby Hradčany jako kulisy pro film a vzpomínka na natáčeni Amadea O Pražském Jezulátku na kapotě velvyslancova luxusního auta Cesta zpátky směrem k Pohořelci, zastávka před kovárnou Po desítkách let znovu v bývalé kovárně, kde malíř míval ateliér Na malíře jdou mrákoty ze vzpomínek, závěr.

Massimovi obrátí život naruby Ninna - rozcuchaný ježeček vážící pouze 25 gramů. Nejen že díky ní překoná nelehké období, ale dá mu i nový smysl: Massimo založí záchranou stanici pro ježky a stará se o ty, kteří pomoc potřebují. Tak jako ježčí donchuán Trilly nebo křehoučká Lisa, jež si svým pohledem dokázala získat všechny okolo, či nebohý Zoe, jemuž se podařilo odrazit veškeré rány osudu.

Románové zpracování životního příběh císařovny vdovy Cch'-si (1835-1908), která se jako mladá dívka Jehonala stala konkubínou císaře a díky mimořádné inteligenci, intrikám i krutosti dokázala postupně vystoupat na vrchol a na půlstoletí se stát faktickou vládkyní Číny.

Jak se žilo v komunistickém Československu a zejména v Ostravě v šedesátých a sedmdesátých letech minulého století? A našly se přímo „v ocelovém srdci republiky“ osobnosti, které dokázaly vzdorovat komunistické totalitě? Autentickou odpověď můžete najít v knize Kudy? Tudy!, volném pokračování autorských memoárů Ivana Binara z roku 2020 nazvaných Bezstarostná léta bezradná. Vyprávění se točí kolem nejpodstatnějšího spisovatelova rozhodnutí, vynucené emigraci, která následovala po podpisu Charty 77, a také se točí kolem kauzy odsouzení členů Divadélka Waterloo a jejich muzikálové parodii Syn pluku. Číst budete text–dokument o postavení drobného človíčka v soukolí nemilosrdných událostí dávající nám naději, že jít si svobodně za svým navzdory nepřízni osudu, má pro člověka vždycky smysl.

Autentický portrét autora od detstva v Bratislave cez príbeh rozvetvenej rodiny až po narodenie syna. Putovanie po Slovensku aj po svete od Michaloviec cez Palermo až do Kábulu. Keď chcete vedieť, načo výrazný prozaik svojej generácie myslí kade chodí, čítajte Spamäti. Michal Hvorecký sa narodil roku 1976. Vyštudoval estetiku. Píše poviedky, romány a blogy. Jeho knihy vyšli v šiestich jazykoch. Z nemčiny prekladá prózu a divadelné hry. Je ženatý, má syna. Žije v Bratislave. Jeho web je www.hvorecky.sk

Bizarní experimentální román Zero vyšel poprvé v italském překladu v roce 1974 a ihned přilákal velkou pozornost, zejména díky krutému realismu a syrovému sarkasmu, se kterým popisuje život ve vojenské diktatuře. V Brazílii mohlo Zero vyjít až rok poté, jenže krátce po jeho vydání byla kniha opět cenzurou stažena z oběhu. Zákaz trval celé čtyři roky. Koncem roku 2000 byl román vybrán předními brazilskými periodiky Globo a Manchete mezi sto nejlepších brazilských románů 20. století.

New York Times zaradil Vedľajšie postavy medzi päťdesiat najlepších memoárov za uplynulých päťdesiat rokov Cena National Book Critics Circle Award Memoárová kniha beatnickej generácie odhaľuje skryté ženské postavy, ktoré zohrali kľúčovú úlohu v napredovaní literárneho hnutia v Amerike päťdesiatych rokov. „Kniha patrí medzi najväčšie americké literárne memoáre minulého storočia… je strhujúcim portrétom jednej éry…“ Dwight Garner, New York Times V roku 1954 profesor na Barnard College vyhlásil, že väčšina žien nikdy nemôže prežiť niečo, o čom by stálo za to písať. Nebol to nezvyčajný postoj v čase, keď „slušné“ ženy neodchádzali z domu a vydávali sa ako panny; dokonca aj tie, ktoré porušovali pravidlá, mohli očakávať, že budú len vedľajšími postavami v drámach hraných mužmi. Joyce Johnson mala dvadsaťjeden a práve začala písať prvý román, keď ju Allen Ginsberg zoznámil s Jackom Kerouacom. O deväť mesiacov neskôr, keď ho zo dňa na deň preslávilo vydanie knihy Na ceste, už bola jeho priateľkou. Joyce sa s ním túžila vydať na cestu, no namiesto toho sa stala svedkyňou kultúrnej revolúcie, na ktorú sa útočilo zo všetkých strán. Našla si nových priateľov, neskôr označovaných za zakladateľov beatnickej generácie, a ocitla sa v situácii, keď musela bojovať za to, aby plachý, charizmatický a utrápený Kerouac nepodľahol sebadeštrukcii. Joyce a ďalšie ženy beatnickej generácie mali objaviť riziká, bolesti a opojné vzrušenie z toho, že sa pokúšajú žiť rovnako slobodne ako rebeli, ktorých milovali. „Toto je pohľad múzy. Ukázalo sa, že múza dokáže písať rovnako dobre ako ktokoľvek iný.“ Angela Carter Joyce Johnson (rodená Glassman) sa narodila v roku 1935 v New Yorku. Ako osemročná začala krátku kariéru detskej herečky. V šestnástich nastúpila na Barnard College. V devätnástich rokoch odišla z domu a získala prvú prácu v literárnej agentúre Curtis Brown. V januári 1957 sa stretla s Jackom Kerouacom, s ktorým chodila dva roky – ich vzťah opísal v románe Anjeli zúfalstva. Je autorkou niekoľkých románov, publicistických a memoárových kníh.

Fenka jorkšíra Pickles strávila prvních pět let života na nelegální chovné stanici a pak ji šťastná náhoda svedla dohromady s autorkou knihy, která je cvičitelkou filmových zvířat a podílela se i na natáčení filmů 101 dalmatinů či Harry Potter. Zrovna v době, kdy se potkala s Pickles, sháněla psí hrdinku pro nový film. A tak se z roztomilého pejska, zachráněného z množírny v západní Británii, nakonec stane filmová hvězda.

Tato mimořádná publikace plná unikátních fotografií vdává poctu britské monarchii a oslavuje vládu královny Alžbety II., její život a rodinu. Součástí knihy jsou i nejaktuálnější události od narození nových členů královské rodiny, přes sňatek prince Harryho a Meghan Markle až po smrt prince Filipa. Toto nové vydání je též doplněno o pohřeb královny Alžběty II. v roce 2022.

Jmenuji se Martin Moudrý.Jsem autorem téhle knížky a současně jejím hlavním hrdinou.I když, hrdinou... Na začátku jsem švábí loutkou ve hře o dokonalost. Vydán Temnotě - nelidské bytosti z nepravděpodobné budoucnosti utopené v dešti - nemám zrovnasvětlé vyhlídky. Je jen jedna věc horší než šílená fanynka.Šílená fanynka vybavená moderní mučírnou.Ale jsou horší věci než bolest a horší místa než mučírny. Například moje mysl. A moje vzpomínky. Já si to totiž pamatuji, víte? Ty příběhy, kteréjsem napsal. Ty světy, které nemohly být. Toho kluka, který...Ale ne. Víc vám neřeknu. Vkročte do příběhu a poznejte pravdu - o mně, o vás... o všem. Nebo se pokuste zapomenout. Vážně je to jen na vás.Ale dřív, než se rozhodnete, pamatujte - občas nebývá možnost návratu, některé příběhy nejsou bezpečné a nevědomost...Nevědomost je sladká.

Deník Jiřího Sixty, vojáka c. k. armády a později legionáře v Rusku, je doslovný přepis jeho záznamů, které si zapisoval v letech 1914–1920. Popisuje v nich zážitky z bojů na ruské frontě v nenáviděné uniformě rakouského vojáka, své přeběhnutí k Rusům, boje československých legionářů v zemi zmítané revolučním terorem, putování rozlehlou Sibiří zemi až do Vladivostoku a dál cestu lodí do Evropy k vytouženému domovu. Deník je doplněn dobovými fotografiemi a obrazy.

V dnešnej dobe je “moderné” mať pôrod v nemocnici, a nie zriedkavé aj cisárskym rezom. Niektoré odvážnejšie ženy si naplánujú pôrod v domácom prostredí pod odborným dohľadom. Ale Vere to osud zariadil trošku inak… Verin prvý pôrod sa nečakane odohral doma v kúpeľni. Počas druhého pôrodu bola Vera odkázaná sama na seba. Nestihla ku nej prísť prvá pomoc a ani manžel. A počas tretieho pôrodu Vere už asistoval jej manžel až do príchodu prvej pomoci. Všetky jej pôrody boli nečakane rýchle. Každá jedná skúsenosť nakoniec dopadla dobre a bez problémov. Bude to asi hlavne tým, že domáce prostredie je komfortnejšie, ľudia sa v ňom cítia bezpečne.

V Programovom kalendári Matice slovenskej vydanom z príležitosti Svetového roku Slovákov (17. 7. 1997 – 19. 9. 1998) je uvedené, že v Brazílii žije asi 5 000 Slovákov. Jeden z nich sa podujal napísať svoje celoživotné spomienky – pamäti. Neopisuje len svoj životný príbeh, ale zároveň sa stáva dokumentaristom a odhaľuje anabázu Slovákov – emigrantov, ktorí pre veľkú biedu opustili svoju vlasť a v ďalekej Brazílii sa pustili do boja s pralesom. Predovšetkým však treba pripomenúť, že pisateľova znalosť slovenčiny vzbudzuje obdiv i úctu, pretože do Brazílie sa dostal ako tri a polročný a nikdy nechodil do školy s vyučovacím jazykom slovenským.Vážení čitatelia, viete o tom, že v Brazílii bola založená kolónia – osada menom Bratislava? Ak neviete, čítajte ďalej.

Monografie Drama dirigenta je první rozsáhlou biografií Jaroslava Krombholce (1918–1983), nejtalentovanějšího dirigenta ze školy Václava Talicha, spjatého celoživotně zejména s operou Národního divadla v Praze. Život Jaroslava Krombholce a jeho ženy, operní pěvkyně Marii Tauberové, autor detailně dokumentuje na základě pramenů dostupných v rozsáhlé pozůstalosti manželů Krombholcových, archivu Národního divadla a dalších institucí. Čerpá rovněž z dobového tisku a pamětnické literatury, ale i z poznámek z osobních setkání s dirigentem, s nímž byl v příbuzenském vztahu. Velká pozornost je v publikaci věnována erudovaným popisům jednotlivých představení, v menší míře i činnosti koncertní. Dlouhodobá Krombholcova spolupráce s vídeňskými, londýnskými a dalšími zahraničními operními domy a shromáždění základních ohlasů na ni jednoznačně dokazují, že Jaroslav Krombholc byl umělecká osobnost světové úrovně a společně s Rafaelem Kubelíkem, Karlem Ančerlem a Václavem Smetáčkem jeden z nejlepších českých dirigentů potalichovského pokolení. Mimoto je monografie závažným příspěvkem ke kritickým dějinám pražského Národního divadla. Autorův osobní vhled do zákulisí naší poválečné hudebnědramatické scény zároveň na celé řadě konkrétních momentů dokládá, jak macešská byla tato doba ke všem, kdo se v totalitních podmínkách snažili dostát tvůrčí svobodě.

Victor Vasarely a 20. századi képzőművészet egyik legjelentősebb alakja, az "optikai festészet", azaz op-art legfontosabb alkotója. Művei mindenütt óriási sikert arattak, nemcsak a galériákban és kiállításokon, de a reklámiparban és a divatban, a populáris kultúrában egyaránt. Ebből a regényes életrajzból kiderül, honnan indult és hová jutott a pécsi születésétől, a felvidéki Pöstyénben töltött gyerekkortól a budapesti tanulóéveken át franciaországi letelepedéséig. Végigkísérjük a szegénységtől a gazdagságig, az ismeretlenségtől a világhírig, látjuk munka közben a reklámgrafikust és a feltörekvő alkotót. A pikáns családi legendákból megismerjük szerelmeit, szenvedélyeit, és azt is megtudjuk, hogyan kapcsolódott össze életében művészet, üzlet és szerelem. Mindemellett megelevenedik előttünk a 20. század közepi Párizs mozgalmas kávéházaival, füstös és fülledt szalonjaival, galériáival, a kor legnagyobb festőivel és zenészeivel, filmeseivel, művészlegendákkal, rafinált galériatulajdonosokkal. Látjuk Franciaországot és Magyarországot a második világháború alatt, Párizs szerepének változását a nemzetközi művészvilágban és műkereskedelemben, Amerika mind nagyobb vonzerejét, New York lehetőségekkel teli csillogását. Végül tanúi vagyunk a francia vidéken eltöltött időskornak, a gyerekek és az unoka felnövésének, egy művészcsalád konfliktusoktól sem mentes kiteljesedésének. Pierre Vasarely nem antik szobrot farag nagyapjának Philippe Dana újságíró közreműködésével, hanem lüktető családtörténetet ír, amelyben a 20. század kis- és nagytörténelme kavarog, és amiben a művészi elit világa és a vasárnapi gyöngytyúk is elfér. A végeredmény az invenciózus mester, Victor Vasarely életének és munkájának története, az alkotóé, aki mindenben izgalmas lehetőséget talál.