Jakým způsobem se odrážela komunistická totalita v science fiction osmdesátých let? Jak viděli sami sebe básníci za první republiky? A jak vypadal typický vypravěč v legionářských románech? O tomto i o dalších podobných tématech píší na stránkách knihy Cestami Mnémosyné doktorandi Fakulty filozofické Univerzity Pardubice pod vedením historika Antonína K. K. Kudláče. Hledání osobní i kolektivní identity

Americký pragmatismus, spojený se jmény W. Jamese, Ch. S. Peirce a J. Deweyho, částečně ovlivnil českou filozofii a estetiku prvních desetiletí 20. století, literární vědy se však příliš nedotkl. Jeho renesance pod nálepkou neopragmatismu, o níž se od sedmdesátých let zasloužili Richard Rorty, Hilary Putnam či Richard Shusterman, nabízí literární vědě, estetice či kulturálním studiím ještě mnohem zřetelnější

Vedeckú monografiu E. Maliti Fraňovej charakterizuje úsilie o hĺbkové uchopenie svojej témy, ktorou sú otázky tvorivého zástoja ruského básnika symbolistu a prozaika postsymbolistu, ako i ideológa a teoretika, jedného zo zakladateľov modernej ruskej verzológie Andreja Belého (1870 1934). Jeho diela nabité umeleckým i myšlienkovým potenciálom sa prekladali do slovenčiny a do češtiny v obdobiach spoločenského

Názov knihy hutne vyjadruje, že jej obsah sa týka prirodzeného jazyka v kontexte jeho používania a v svetle náuky o jeho fungovaní v sociálnom živote, ako aj v mentálnom svete jeho nositeľov. Ústredný motív výkladov autora sa spája s termínom racionalita. Z perspektívy určenej týmto pojmom v spätosti s konceptom pragmatika sa osvetľuje pragmatický kontext jazykovedy, jazykové konanie v sociálnej praxi,

Soubor studií o méně známých literárních a výtvarných osobnostech české i světové scény a jejich děl od konce 19. století, přes tzv. klasickou modernu až do současnosti. Ze slovesné oblasti zahrnuje práce Gustava Erharta texty o autorech, kteří jej v průběhu let zaujali, seznamoval se s jejich tvorbou a pokoušel se o jejich vlastní reflexi. V knize tak najdeme statě například o P. Celanovi, L. Lugonesovi,

Publikácia predstavuje výber kratších príspevkov, ktoré vychádzali vo vedecko-popularizačnom časopise pre jazykovú kultúru a terminológiu Kultúra slova od jeho založenia (v r. 1966) v rubrike Spytovali ste sa. Inšpiráciou na ich napísanie boli otázky adresované jazykovej poradni Jazykovedného ústavu Ľ. Štúra SAV, ktoré sa týkali rozličných oblastí používania slovenčiny. Z vyše tisíca príspevkov, ktoré

Monografie zkoumá vztah mezi technologií psaní, genezí textu a poetikou literárního díla. V centru zájmu se ocitá konkurence manuálního a strojového psaní jako dvou základních technologických postupů, jež vstupovaly do významotvorného kontaktu od osmdesátých let 19. století až do konce osmdesátých let století následujícího, kdy psací stroj nahradila elektronická média. Odhaluje, že nejprve byl psací

Nejjistějším způsobem, jak proniknout do národní mentality a jak co nejpřesněji pochopit kulturu jiného národa, je seznámit se s jeho jazykem,\" stojí v úvodu této publikace, která přináší přehled všech dosud známých jazyků světa. Pro svou odbornost, přehlednost i čtivost se kniha stala dříve doporučenou studijní literaturou pro studium jazyků na vysokých školách. Nyní máte možnost se setkat s touto

Predložená publikácia nadväzuje na bibliografiu Slovenskí jazykovedci. Súborná personálna bibliografia slovenských slovakistov a slavistov (2001-2005) zachytáva práce jazykovedcov s vročením 2006-2010 (príp. dodatky k predchádzajúcim vydaným bibliografiám). Pri jej zostavovaní sa čerpalo z fyzických fondov a elektronických zdrojov knižníc, výročných správ vysokoškolských pracovísk aj osobných webových

Prof. PhDr. Ján Kačala, DrSc. (narodený 1937 Dobšiná), je popredný slovenský jazykovedec a známy vysokoškolský profesor, autor 16 samostatných vedeckých monografií venovaných najmä tematike syntaxe, sémantiky, jazykových kategórií, literárneho jazyka, kultúrnych, spoločenských a politických rozmerov jazyka a dejín spisovnej slovenčiny, ako aj vyše 500 vedeckých štúdií, uverejnených doma aj v zahraničí.

Autor ponúka čitateľovi súbor textov zrodených na prelome storočí. Pokúsil sa zostaviť knihu čítavú, nenadbiehajúcu však vkusu čitateľa. Má ambíciu poskytnúť istú sumu poznania a zároveň vzbudiť aj pocit potešenia zo spôsobu, akým sa to predostiera. Toto zacielenie usmerňovalo autora vybrať zo súboru textov hlavne tie, ktoré nie sú striktne akademické a ktoré popri intelektuálnom sujete zjednocuje

Antológia Podoby autobiografickej literatúry 19. storočia (pripravená Ivanou Taranenkovou) prináša memoáre a prozaické texty s autobiografickou intenciou, ktoré špecifickým spôsobom komplementarizujú vývin slovenskej romantickej a relistickej literatúry 19. storočia. Autentickú memoárovú literatúru predstavujú spomienky Jozefa Miloslava Hurbana, Jána Francisciho, Jonáša Záborského, Alberta 3karvana,

Ján Smrek sa popri vydávaní časopisu Elán odhodlal v roku 1941 na ďalší, vo vojnových časoch ekonomicky veľmi odvážny čin – vydávanie kvalitnej knižnej série, ktorú nazval Komorná knižnica. Podarilo sa mu vytvoriť koncept, ktorý prežil nielen vojnu a ustanovenie nového režimu, ale nakoniec aj svojho tvorcu. V slovenskej kultúre zarezonovala tak silno, že našla svojich nasledovateľov a stala sa predmetom

Prvé – ešte ojedinelé – pokusy o cestopisnú prózu možno u nás zaznamenať v 16. storočí. Pozornosť si zaslúži najmä po nemecky písaný cestovný denník humanisticky vzdelaného úradníka u Fuggerovcov Jána Dernschwama. Presne dodržiavanej schéme každodenných zápiskov zodpovedá autorov deskriptívny štýl opisu reálií, zaznamenávaných počas cesty do Konštantínopolu a Malej Ázie, ktorú absolvoval ako člen sprievodu

Monografie se zabývá neverbální složkou řeči a na experimentech s osobami s diagnostikovanou afázií chce ukázat, že gesta používají jako substituci řeči, kterou často není možné v komunikaci použít vzhledem k různé míře jejího poškození. Stěžejní část knihy je věnována výsledkům výzkumu kompenzace řečového deficitu pomocí gest. Text nabízí návod, jak takové konstrukce popisovat, dotýká se přitom i

Studie mapuje literárněhistorický vývoj antického mýtu o Pygmalionovi, židovské legendy o Golemovi a beletristických zpracování postdescartesovské představy o automatu jakožto tří verzí \"literárního mýtu o umělém člověku\". Na základě podrobných textových analýz románu Budoucí Eva od Villierse de l´Isle-Adam, patrně nejucelenějšího pojednání na toto téma ve francouzské literatuře, pak propojuje všechny

Zborník je výstupom z vedeckého kolokvia, ktoré v novembri 2021 usporiadali Ústav svetovej literatúry SAV v Bratislave a Katedra slovenského jazyka a literatúry FF UKF v Nitre. Publikácia reflektuje v slovenských vedeckých kruhoch intenzívne pociťovanú potrebu novej interpretácie bádateľského odkazu Mikuláša Bakoša (1914 – 1972), literárneho vedca, univerzitného pedagóga, zakladateľa a prvého riaditeľa

Náuka o vlastných menách je jazykovedná disciplína, ktorá má v jazykovede relatívne samostatné postavenie, predovšetkým vzhľadom na svoj špecifický obsah, prejavujúci sa výrazne aj na formálnej stránke (Blanár). R. Šrámek uvádza, že filologická orientácia onomastiky od pol. 19. storočia bola spočiatku v súlade s pozitivistickou jazykovedou orientovaná silno komparatisticky a etymologicky, až po jej

Série studií českobudějovického germanisty Jürgena Edera se zaměřuje na prostor střední Evropy, na vztah literatury a politiky a na střetávání mezi českou a německou kulturou. Historické rozpětí studií sahá od Výmarské republiky až po naši současnost, přičemž významná pozornost je věnována tématu exilu ať už vnějšímu, nebo vnitřnímu. Kniha jako celek nabízí pohled na velkou část 20. století, ovšem