S tvorbou Josefa Holcmana jsem se poprvé seznámil asi před třiceti lety. Už tenkrát mi došlo – to není jen spisovatel, to je živel. Předpoklad se splnil, jeho texty se dají přirovnat k tryskání gejzíru: jsou sdělované jedním dechem a uchopitelné pouze v závratném letu. Polyfonní Holcmanovština. Dobrý čtenář ji vychutná, až když slovotrysk zmlkne a zčeřená hladina nabízí čím dál jasnější pohled kamsi

Velmi otevřené a trochu autobiografické vyprávění o cestě z domácího rybníka mezi žraloky do Los Angeles. Anna je herečka, feministka, Bukowski v sukních. Miluje jídlo, ale někdy ji jíst vůbec nejde, potřebuje svobodu, jenže hodná holka z Moravy by se měla hlavně dobře vdát! Místo ženicha přichází procesí toxických mužů. Je mezi nimi ten pravý? Tak určitě. Anna chce být slavná a bohatá, zatím je ale

V rámci obrozenské literatury představuje reflexivní báseň Vznešenost přírody významný pokus o náročnou poezii srovnatelnou s vrcholnými díly dobové evropské literatury. Autor v něm nalezl nové možnosti české poezie překonávající puchmajerovskou tradici. Text připravil (včetně první časopisecké verze Vznešenost přirozenosti) a okomentoval Robert Ibrahim. Próza Cesta do Itálie je inspirovaná cestou,

Komorní psychologická novela, která podle autorových slov pojednává „hlavně o tom, jak obtížné je v Čechách napsat — a koneckonců i prožít — cituplný příběh“. Lekce tvůrčího psaní je ovšem také sebevědomým autorským gestem, když se zdánlivě z ničeho začne před očima čtenáře odvíjet příběh učitele tvůrčího psaní, v němž se proplétají osudy několika jeho studentů a jedné „báječné náhradní matky“.

Ve 12. století vznikl v Číně cyklus deseti obrazů a textů k nim, které zobrazují člověka, jenž se vzdálil sám sobě a cosi beznadějně hledá. Spatří však stopy býka, objeví jej, svede s ním zápas, posadí se na jeho záda a vše zmizí. Pak se objeví kruh, vrba a v posledním obraze se člověk vrací zpět mezi lidi, pije rýžové víno a na každém, s kým mluví, ulpívá něco z lesku nebe. Mnoho století nenechával

Karel Klostermann (1848-1923) je v českém kontextu vnímán především jako autor, jehož dílo představuje jedinečný dokument takzvané staré Šumavy. Ve svých nejznámějších románech Ze světa lesních samot (1891) a V ráji šumavském (1893) totiž zobrazil české jihozápadní příhraničí jako oblast, která vlivem přírodní pohromy spojené s lidskou chamtivostí během několika let pozbyla svůj staletý řád i podobu.

Pradávné velké dědictví, od počátku rozdělené na 9 podílů, a dvě skupiny zlořádů, z nichž každá z vlastních důvodů usiluje o získání všech jeho dostupných částí. Píše se rok 2000 a pohledný mladý gay bezcílně proplouvá životem sirotka jako gogo tanečník a fotomodel. Hlavní figurkou možná již dávno rozehrané partie, ve které se hraje o jednu z dědických částí, se stává až díky poslednímu focení ve Španělsku.

Je Daniela Ulrychová opravdu jenom úplně bezcitná bestie, která se baví tím, že přebírá svým kamarádkám kluky, aby je, chudáčky, vzápětí znuděně odkopla, anebo je všechno ve skutečnosti trochu jinak? A co se stane, až potká toho pravého a pozná skutečnou lásku? To a ještě mnohé jiné se můžete dočíst v nejnovějším románu své oblíbené autorky.

Vyprávění šumavského zoologa a fotografa, dlouholetého přítele Václava Chaloupka, kterému pomáhal s oblíbenými večerníčky.

Na počátku knihy se setkáváme s hlavním hrdinou ve zlomovém okamžiku, kdy se ocitá na útěku před stávajícím stylem života. Je představitelem mladého člověka 21. století, kterému se otevírá téměř absolutní svoboda, s níž si však nedokáže poradit. V názvu stojí vedle sebe dva protiklady, jež spolu na hrdinově cestě nesoupeří, naopak se vzájemně doplňují - opojné vteřiny slunce střídají hořké vteřiny

Román inspirovaný komediálním televizním seriálem. Čeho je muž schopen pro lásku ke své ženě? Pokud ji miluje, dá se říct, že všeho na světě. Například zúčastnit se hudební soutěže, aniž by uměl hrát na nějaký hudební nástroj či zpívat. A pokud mu schází spoluhráči do kapely, i s tím si dokáže poradit. Má přece přátele a s jejich pomocí zvládne překonat jakoukoli překážku. A tak se během jednoho horkého

Jsou šedesátá léta 20. století a v Anglii je čerstvě dekriminalizována homosexualita. Zakořeněné předsudky se však nemění. Mladý švédský student Lars přijíždí na kurzy angličtiny na ostrov Wight. Brzy po příjezdu potkává staršího muže, profesora literatury a neúspěšného spisovatele. Poznává, že skrývá stejné tajemství jako on, a mezi oběma muži vzplane vášnivý, avšak utajovaný milostný vztah. Autorka

Autor ovlivněný především filosofií A. Schopenhauera a F. Nietzscheho a inspirováný jejich radikálním individualismem a koncepcí vůle napsal ve dvacátých a třicátých letech několik pozoruhodných próz, které právem patří do evropské literatury. Utrpení knížete Sternenhocha (1928) je fiktivním deníkem jednoho z předních velmožů říše německé na počátku tohoto století, \"jenž by se byl dozajista stal nástupcem

Nové vydání (zaměřené pouze na prózu, tedy s vynecháním oddílu esejů) výboru z díla českého filosofa-básníka , jehož práce se vždy pohybovaly na hranici mezi vědomím a podvědomím, realitou a absurditou, racionálnem a iracionálnem.

Rukopis této knihy byl nalezen teprve nedávno v pozůstalosti jedné pražské rodiny. Jeho autorka, ystupující pod pseudonymem Jaroslava Lukavská, jej připravila ve formě strojopisu pravděpodobně v polovině padesátých let, a to na základě svých deníkových záznamů z let 1925 až 1954, které zachycují období od jejích jedenadvaceti do padesáti let. Autentická životní zpověď vzdělané a inteligentní ženy je

Kniha anekdoticky napsaných příběhů od okresního soudu ve Stříbře, kde autor na konci padesátých let jako předseda senátu pro právo civilní zažil absurdity udělování socialistické spravedlnosti v občanskoprávních sporech a po těchto peprných a někdy i mrazivých zkušenostech za tři roky emigroval.Knihu o svém působení v československé justici napsal Ota Ulč původně anglicky pod názvem The Judge in a

Nová knížka socioložky Jiřiny Šiklové, koncipovaná jako dopisy staromilské babičky dospívající vnučce, je poučenou a přitom dokonale srozumitelnou formou dialogu mezi generacemi. Dopisy jsou sice adresovány mladým lidem, ale jsou určeny i lidem starým, tedy „babičkám“. Cílevědomě ukazují na kontinuitu generací a snaží se vytvářet mezi nimi porozumění: aby mladí trochu chápali, jak uvažuje stará generace,

Po tragické otcově smrti a patnácti letech strávených v Londýně získá Sofie atraktivní místo společnice v bohaté rodině právníka na Long Islandu v USA. Její zaměstnavatel Alexandr Fedin je sebevědomý charismatický muž, který Sofii velmi přitahuje. Když jí zanedlouho nabídne sňatek, nevěří svému štěstí. Netuší, že manžel spolupracuje s mafií. Stará se o jeho matku, dvě dcery z předchozího manželství

Dva mladí řidiči vyrážejí na zájezd do Španělska vystaveni přesile mladých žen a dívek, a bojují s ní každý po svém. Jeden se po hlavě vrhne vstříc nebezpečí, zatímco druhý opatrně vyhlíží z bezpečného zákopu. Jenže skrývat se v zákopu nezaručí, že budeme v bezpečí. Rány přilétají z různých směrů, nikoli jen ze strany frontové linie. Nelze zvítězit, lze jen dávat a brát. Přijímat a odevzdávat. Lásku,

Tereza Boučková vstupuje do cizích životů jednoznačně a nekompromisně. Třináct Šíleně smutných povídek je třináct příběhů, které mají ve svém vyznění smutek, ale mnohé jsou i ironické a plné paradoxů. Všechny povídky jsou napsané více než minimalisticky, a přitom je v nich všechno: touha po lásce, přijetí, přátelství, vnitřním míru anebo alespoň klidu ve zpustošeném nebo vyhaslém manželství, stejně