Život na zámku nemusí být vždy selankou, i tady žijí mladé dívky toužící po lásce a bránící se vůli rodičů, matky-hraběnky, které prožívají trpký osud společně se svými dětmi, vdovy po úřednících, jež se snaží sňatky zaopatřit své dcery. Autorka nejen poutavě popisuje prostředí, ale výstižně zachycuje zdejší mluvu, která je směsicí češtiny, němčiny a francouzštiny.

Babička Boženy Němcové, s podtitulem Obrazy z venkovského života, patří mezi základní díla naší literatury. Vydaná byla poprvé roku 1855 a Němcová v ní kromě vlastních vzpomínek na dětství v Ratibořickém údolí využila také své znalosti lidových tradic a zvyků. Autorka napsala Babičku ve velmi těžkém období svého života, po smrti syna Hynka. Poetické obrazy Ratibořického údolí a Proškovic domácnosti

Jedu na kole a sjíždím z mírného kopce, kde se dá jet rychlostí asi jako autem v obci. Netuším, jak se za moment zmení muj život. Stojící nákladák s cisternou jsem nabral plnou rychlostí… Jak muže dopadnout setkání sportovne žijícího cloveka s touto prekážkou a se všemi dalšími prekážkami jeho príštího života? Jak probíhají lécebné procedury v lázních a jaké krásy skýtá krajina v jejich okolí ocima

Výbor povídek z pera známého autora shrnuje necelé dvě desítky příběhů z jeho starších souborů s mysliveckou tematikou. V povídkách Velikonoční jelen, Půl kňoura, Přítel ministra, Velká výměna, Čtyři jeleni bez Smetany, Na tý louce zelený, Medvěd v pasti, Silvestr s jeleny a řady dalších tak mají čtenáři možnost se vrátit do časů, kdy autor začínal – do doby, kdy lesníci mohli být také myslivci, na

Příběhy, kterým se chce naslouchat, neboť stojí za vyprávění. Někdy jsou naplněné čistou pravdou, jindy frivolní fantazií, anebo jen prostoupené tajemstvím duše vypravěče. Mnohdy jsou košaté a jsou vyprávěné i několik dní. Jiné jsou subtilní, často jen jednověté miniatury. Jestliže si při čtení budete říkat: něco takového jsem sám zažil stokrát a: tak jsem si to myslel už dávno Autorovy postřehy vystihují

Hordubal, Povětroň, Obyčejný život tvoří volnou (tzv. noetickou) trilogii spojenou podobnými filozofickými myšlenkami a závěry. jednotlivé příběhy nemají spolu související děj ani společné postavy, nejsou spojeny v čase, ani prostředí nebo stylem. To, co je spojuje jsou společná témata jako je strach z osamělosti, ze smrti, potřeba lásky, touha po nedosažitelném. Trilogie patří k vrcholů Čapkovy t

Staré zločiny jsou dávno promlčeny. Zapomněli na ně snad i jejich dřívější aktéři z padesátých let. Už nechtějí převrátit svět jako kdysi, stačí jim dožít stranou a v klidu. Jsou tu ale také ti, kteří jsou přesvědčeni, že pachatelé zločinů by v klidu žít neměli, že na zaplacení viny není nikdy dost pozdě. Ratajský les v Posázaví se stal v lednu 1952 místem vraždy. Na hromadě klestí zde byla nalezena

V souboru deníkových záznamů A zavaž si tkaničky se Roman Szpuk obrací k šumavské krajině a přírodě, pozoruje dění v okolí a zachycuje drobné každodenní příběhy. Podobně jako ve své předchozí knize Chraplavé chorály (Stehlík, 2013), která byla nominována na Cenu Josefa Škvoreckého, i zde naplno odkrývá nevšední niterný pohled na svět. Bohatým jazykem rozvíjí klasické literární postupy, jakými jsou

Kdo má rád Kahudu, má ho rád pro jeho skvělé vypravěčství, pro jeho obrazutvornost a humor, pro jeho rochnění v textu o životě a všem, co k němu patří. Další povídková kniha v kompaktní sérii druhých vydání.

Kniha z rodu povídek Jana Balabána. Mihotavé záznamy dávné slávy a patřičnosti s nadhledem i ironií zachycující třpytivost našich životů. Postavy, které potkáváme denně na ulicích, ale nic o nich nevíme, naše strachy a pocity, které mizí nebo v hlubině setrvávají. Ach Tygře, tygře!

Tato kniha je určena všem, které zajímají obyčejně neobyčejné příběhy ze života. Příběhy vypráví, jakým způsobem vytváříme vztahy a jak s nimi zacházíme. V této knížce chce autorka poukázat na jednu velmi absurdní věc, kterou nazvala strategiemi lásky. Většina z nás používá nějaké strategie na získání toho nejdůležitějšího, co v životě potřebujeme. Obvykle k tomu používáme strategie, které jsou nečisté

Může být něco horšího než se na oslavě svých čtyřicátin dozvědět, že váš manžel má milenku? Může. Edita se o tom přesvědčí, když zjistí, že dotyčnou musí být jedna z jejích nejlepších kamarádek. Podvádí ji tedy hned dva blízcí lidé a jí nezbývá než vypátrat, komu může věřit a před kým by se měla mít na pozoru. Jednu po druhé poznává své přítelkyně blíže, postupně některé ze seznamu podezřelých škrtá

Antologie moderní libyjské povídky. Vybral, uspořádal a přeložil Jaromír Hajský.

„Memoáromán“ o zakopaném psu je zprávou o skutečných lidech a činech, které pokryly jedny ctí a druhé hanbou. Je to politická sága sedmdesátých let a zároveň kriminální příběh tím napínavější, že pravdivý. Hlavními protagonisty jsou autor, jeho žena a pes jezevčík, ale také Státní bezpečnost a společnost chartistů. Příběh končí v říjnu 1979, kdy bylo manželům Kohoutovým znemožněno vrátit se po pobytu

Příběh rozbité rodiny Troutmanů z kanadské Manitoby. Matka na pokraji nervového zhroucení, sklíčené dospívající děti a k tomu jedna nešťastná teta, která přijíždí, aby vše zachránila. Rozjíždí se divoká výprava na jih USA za nalezením ztraceného otce. A co všechno na cestě najdou? Sebe sama. Cestu k druhému. A mnoho dalšího...

Shodil se Jan Masaryk z okna Černínského paláce sám? Jaká byla poslední Stalinova slova? A jak to bylo se smrtí Lavrentije Beriji, jedné z nejkrvavějších postav 20. století? A co když úplně jinak? Hranice mezi historickou skutečností a fikcí může být nejistější, než se zdá. Stačí jen udělat jediný krok vedle. Román Jaroslava Haidlera se odehrává v době vymezené únorovým převratem v Československu na

Předpokladem pro správný vývoj dítěte je zdravá výživa. Tato příručka informuje o všech otázkách týkajících se kojení, počáteční výživy, zavedení přikrmování a přináší kompetentní informace o správné výživě při onemocnění, alergii apod. Knížka vám poradí, zda preferovat kojení nebo láhev, kdy přejít na první kaše, kdy co a kolik vařit, zda vařit doma nebo používat hotovou výživu, jak se projeví nemoc

Končí starý rok, začíná nový? a v okamžiku, kdy odbíjí půlnoc, si Klára uvědomí, že letos oslaví její mladší dcera Simonka sedmé narozeniny. V té chvíli na ni dolehne strach, dosud skrytý až někde v hloubi jejího nitra. Vzpomene si, co se stalo sedmého července v roce, kdy bylo sedm let jejich starší dcerce, a jako útržek vzpomínky z dětství se jí vybaví prožitá bolest a ztráta v jejích vlastních sedmi

Prozaik Aleš Dostál (*1946) se narodil v Ostravě, vystudoval Lesnickou fakultu Vysoké školy zemědělské v Brně a pracoval u Lesů České republiky. Je členem Obce spisovatelů a spolupracoval s Československou televizí a Filmovým studiem Barrandov. Zážitky profesionálního lesníka a myslivce vtělil do beletrizovaného příběhu, v nichž popisuje osudy hlavní hrdinky, učitelky Ivany, které po restituci připadne

Vzpomínky, co neuletí představují první souborné vydání autorčiných povídek a drobných próz. Už v těchto textech Andronikova předznamenala témata, jimiž se zabývala v posledním románu Nebe nemá dno: zhoubná nemoc, těžký úraz a problematický návrat do běžného života, odchod blízkého člověka, překonávání složitých životních okamžiků. Ač mnohé texty nekončí happy endem, vůle žít působí jako magnet, k