To léto roku 1970 jsme se povalovali v trávě, odháněli komáry a rozhlíželi se po našem údolí. Skautský tábor zmizel. Na palouku zůstaly jen slehlé čtverce po stanech a vyšlapané pěšinky. Byli jsme trochu rozpačití. Zbylo nás pár patnáctiletých kluků, kterým právě komunisti zakázali skauting. Co dělat? Postavíme si chajdu! V jednom zapomenutém údolí na Šumavě si parta kluků postavila v roce 1970 chatu

Tři deníky a tři roky, které přinesly tolik radosti, smíchu a rodinných historek, ale také útrap v nelehké době. Jasný důkaz, že dětská nevinnost, humor a bezprostřednost nás dostanou z jakékoliv šlamastyky. A také krásná možnost vrátit se prostřednictvím čtyřčlenné rodiny Vojtěcha Bernatského do dob, kdy veškeré naše kroky určovaly děti. Do dob, které jsou nejpikantnějším kořením života. A které tak

Když se dozvíš, že máš rakovinu, začneš se měnit, a to nejen fyzicky. Zaměříš se na sebe a to je správně. Musíš a chceš si roztřídit myšlenky a priority. Pak se ukáže, jaký jsi vlastně člověk, a jací jsou tví příbuzní. Začneš oddělovat zrno od plev, přestaneš se tolik všeho bát. Začneš vzpomínat, jaký byl tvůj život doteď. V mém případě tohle všechno vyústilo v potřebu napsat knihu – formou mírné humorné

Román Vojtěcha Němce nás doslova jedním proudem vrhá na cestu bez oddychu vedoucí útrobami organického města-těla na cestu, jež se co chvíli mění v bloudění a naopak. Sem tam se nám otevírá výhled na mýtinu vybombardovanou krajinu obydlenou troskami. Spolu s vypravěčem se nejistě dotýkáme prapodivných novotvarů, a mů­žeme se ptát: Budou držet nebo se proboří a prolnou do jiné podoby? Vyrostly Němcovy

Prozaik Aleš Dostál (*1946) se narodil v Ostravě, vystudoval Lesnickou fakultu Vysoké školy zemědělské v Brně a pracoval u Lesů České republiky. Je členem Obce spisovatelů a spolupracoval s Československou televizí a Filmovým studiem Barrandov. Zážitky z role profesionálního lesníka a myslivce vtělil do povídkových příběhů, které jsou spjaty s konkrétními hrdiny a krajinou. Jeho nejnovější kniha se

Román Žert, podle nějž natočil režisér Jaromil Jireš v roce 1968 stejnojmenný film. „Po dlouhá léta mne nic netáhlo do mého rodiště; říkal jsem si, že jsem k němu zlhostejněl, a zdálo se mi to přirozené: vždyť v něm už patnáct let nežiji, zbylo mi tu jen pár známých či kamarádů (i těm se raděj vyhnu), maminku tu mám pohřbenou v cizí hrobce, o kterou nepečuji. Ale klamal jsem se: to, co jsem pojmenovával

Něco cirkusového. Něco lidského a něco velmi zvířecího. Něco, z čeho jde strach, něco, co nutně potřebujeme k životu. Něco směšného, něco dojemného, něco směšně dojemného. Něco velmi tíživého a něco, co by mohlo povznášet. Něco dospělého, něco dětského a něco dětsky dospělého. Něco plného nevšední lásky a něco plného strachu ze všednosti. Povídkový soubor básníka a prozaika Viktora Špačka Něco cir

Když se mladá manželka a matka Petra Tomanová stěhovala na začátku 90. let z Čech do Ameriky, vezla si s sebou i svůj vlastní sen - vzdělat se, podnikat a zajistit svým dětem tu nejlepší budoucnost. O několik let později si na drahé a náročné stadium vydělává úklidem domácností bohatých Američanů, po nocích se učí na zkoušky, stará se o děti a domácnost, a s vypětím všech sil se snaží na svůj původní

Piano live, druhý díl tetralogie Kde lišky dávají dobrou noc, napsal pod pseudonymem Chaim Cigan známý prozaik a dramatik, vrchní zemský rabín Karol Sidon. V pokračování prvního dílu se příběh ještě více odpoutává od reality, byť s mimořádným smyslem pro reálné detaily, a pomocí převratného vynálezu cestování v čase volně putujeme staletími a kulturami, objevujeme jejich kouzla i slabiny, abychom nakonec

V první polovině své desáté knížky přichází autor s kratičkými prozaickými útvary, jejich poetičnost a jemný humor si nachází větší porozumění u „nečtenářů“ básní, aby je v druhé polovině přesvědčil, že poezie je zrcadlem duše básníků, ale i čtenářů!

Autor ve svém slavném románu popisuje nezadržitelnou invazi nepřátelské síly, která byla zpočátku bezvýznamná, ba směšná. Zároveň však upozorňuje na skutečnost, že demokratické síly ji ve svém důsledku podporovaly a tím pádem se spolupodílely na svém zničení. Touto kritikou postihuje především politické, průmyslové a obchodní kruhy. Ve smírné ukončení už nedokáže věřit - spoléhá na to, že se „Mloci\"

Autor ve své knížce upřímně a bez přikrašlování, s naprostou syrovou otevřeností, hovoří o skutečném lázeňském životě, takovým jaký opravdu je a jak ho měl možnost za svých více jak padesáti lázeňských pobytů poznat. Příběhy, které psal sám život plný napětí, očekávání, touhy, smyslnosti a erotického náboje. Zároveň v plné nahotě ukazuje i negativní charakterové vlastnosti některých lázeňských hostů,

Jeden z nejznámějších románů Bohumila Hrabala vypráví o krásné ženě správce pivovaru, svérázném strýci Pepinovi i o životě na maloměstě (Nymburk) v době, kdy docházelo k velkým průmyslovým objevům, kdy probíhala překotná modernizace, kdy se „zkracovaly vzdálenosti i čas“. Zkracovaly se ovšem i dámské sukně a především vlasy. Na motivy Hrabalova románu natočil Jiří Menzel stejnojmenný film s Magdou

Etel bylo deset, když do jejího života vtrhla válka. Netušila, že se právě stala úhlavním nepřítelem člověka, který hlásal cosi o čistotě rasy. Netušila, že i ona by měla být zodpovědná za všechno špatné, co se ve světě dělo, a že by za to měla zaplatit cenu nejvyšší. Etel však přežila – přežila Osvětim, Dachau i čtrnáctidenní pochod smrti. Přežila, protože měla to, co bylo základem přežití: štěstí.

Příběh nového románu Jiřího Kratochvila se odehrává především v první polovině padesátých let v Brně. Hlavní postavou je brněnský architekt, Kamil Modráček, svou orientací blízký funkcionalismu, ale přinucený v první polovině padesátých let stavět social

Na stopy Čechů, kteří v letech 1861–1865 bojovali v americké občanské válce, narazil Josef Škvorecký víceméně náhodou, když v archivu Chicagské univerzity hledal podklady k románu o Antonínu Dvořákovi Scherzo capriccioso. Příběhy krajanů, kteří se dobrovolně zapojili do války o budoucí podobu Nového světa, na něj silně zapůsobily a inspirovaly ho k úvahám o příštím románu. Sedm let věnoval studiu archivních

Petra Soukupová znovu dokazuje, že je právem považována za jednu z nejvýraznějších autorek současné české literatury. Zdánlivě běžná situace: Tři sestry nasedají jednoho zimního dne do auta a vyrážejí k rodičům na oslavu narozenin svého otce. Blanka se dvěma dcerami, miminem a psem, Olina se synem a tabletem, Kristýna s kocovinou. V jednom autě se však spolu s nimi ocitají i jejich životní příběhy,

Modrá barva duhy - kniha zachycuje autentické životní osudy tří generací obyvatelů hlučínského Slezska v podmínkách stále se měnících národnostních a politických poměrů v době světových válek i srpnové okupace naší země až do 70. let 20. století. Na pozadí těchto událostí a pod jejich vlivem pak podává svědectví o skutečných příbězích jednotlivců i celých rodin, o jejich láskách, umírání i složitých

Napínavé psychologické drama jedné zdánlivě obyčejné rodiny, ve kterém autorka umožní čtenáři nahlédnout nejen do křehké duše dvacetileté Hanky, ale také do osudů dalších, vzájemně propojených postav. S lehkostí sobě vlastní vypráví nelehký příběh o pocitech. O bolesti, o nedorozumění, o strachu, o bezpodmínečné lásce, o otázkách a odpovědích, které se všichni snažíme v životě najít. O naději.

Indiánský běh zaujal sugestivním tématem i originálním zpracováním - vzpomínky na dětství, dospívání a dospělost v období totalitního režimu jsou nejen kontroverzní výpověďí o době, ale i o reálných lidech, byť skrytých za důmyslnými přezdívkami. Novely Křepelice (1993) a Když milujete muže (1995) přidávají k osobním prožitkům a traumatizujícím pocitům téma mateřství a lásky, jedno chápané jako radost,