S tvorbou Josefa Holcmana jsem se poprvé seznámil asi před třiceti lety. Už tenkrát mi došlo – to není jen spisovatel, to je živel. Předpoklad se splnil, jeho texty se dají přirovnat k tryskání gejzíru: jsou sdělované jedním dechem a uchopitelné pouze v závratném letu. Polyfonní Holcmanovština. Dobrý čtenář ji vychutná, až když slovotrysk zmlkne a zčeřená hladina nabízí čím dál jasnější pohled kamsi

To léto roku 1970 jsme se povalovali v trávě, odháněli komáry a rozhlíželi se po našem údolí. Skautský tábor zmizel. Na palouku zůstaly jen slehlé čtverce po stanech a vyšlapané pěšinky. Byli jsme trochu rozpačití. Zbylo nás pár patnáctiletých kluků, kterým právě komunisti zakázali skauting. Co dělat? Postavíme si chajdu! V jednom zapomenutém údolí na Šumavě si parta kluků postavila v roce 1970 chatu

Závěrečný díl trilogie odkrývá historická fakta v osudu hlavního hrdiny předchozích dvou románů. Původní studii z devadesátých let rozšiřují náhle objevené archivní dokumenty: protokoly z výslechů, zatykače, rozsudek ve jménu říšského lidu, zamítnuté žádosti o milost. Jan Fukała, říšskou prokuraturou odsouzený za velezradu a vyzývání obyvatelstva k neposlušnosti vůči Říši, byl po válce za odbojovou

Moje dítě není moje. Martinovi s Terezou, dvěma mladým rodičům šestiletého Jakuba, zní ta slova v hlavě od chvíle, kdy jim Karel s Olgou, rodiče šestiletého Tomáše, řekli, že v porodnici došlo k záměně. Že si rodiny odvezli domů toho nepravého. Na takovou situaci není nikdo připravený. Šest let dáváte to nejlepší dítěti, které nade vše milujete. A teď víte, že se narodilo někomu jinému. Co má člověk

Prokop Orel, stárnoucí psycholog, vyrazil v době zimních prázdnin s vnukem a psem do hor. V krajině je zastihne sněhová bouře a výprava uvízne na samotě v roubence. Bílá sněhová idyla se ze dne na den k nepoznání změní. Cesty jsou zavalené stromy, nefunguje spojení, přichází mráz. A pak svitne naděje, je po bouři a stárnoucí muž při obhlídce krajiny objeví stopy, které mu připomínají minulost. Zprvu

V rámci obrozenské literatury představuje reflexivní báseň Vznešenost přírody významný pokus o náročnou poezii srovnatelnou s vrcholnými díly dobové evropské literatury. Autor v něm nalezl nové možnosti české poezie překonávající puchmajerovskou tradici. Text připravil (včetně první časopisecké verze Vznešenost přirozenosti) a okomentoval Robert Ibrahim. Próza Cesta do Itálie je inspirovaná cestou,

Novela otvírá pohled do života středostavovské rodiny panského úředníka na moravském venkově na samém počátku dvacátého století. Pod idylickým povrchem odhaluje její vnitřní rozvrat. V tomto prostředí vyrůstají děti, které dělí své city mezi otce a m atku nerovným dílem. Nejmladší Josefka miluje a obdivuje svého světáckého otce, zatímco pro zatrpklou a nemocnou matku jí zbývá jen soucit.

Divoký roční běh temnotou úspěšné dramatičky, krachující manželky a matky, femme brutale Lindy Urbanové. Se zvukem tříštícího se domova v uších, s pohledem zanořeným do stále stejných, a přece jiných očí…

Krátké texty mapují autorčin běžný život od půvabných projevů ženské marnivosti přes prožitky z cestování, sportování, čtení, zaujetí vlastní prací redaktorky a překladatelky až po výchovu dětí a hlubší zamyšlení o paradoxech života. Její tichý a nenápadný humor zůstane dlouho v podvědomí čtenáře. Svět Michaely Škultéty je světem, ve kterém čtenář rád pobude, a do své reality se pak vrátí osvěžen a

Karel Klostermann (1848-1923) je v českém kontextu vnímán především jako autor, jehož dílo představuje jedinečný dokument takzvané staré Šumavy. Ve svých nejznámějších románech Ze světa lesních samot (1891) a V ráji šumavském (1893) totiž zobrazil české jihozápadní příhraničí jako oblast, která vlivem přírodní pohromy spojené s lidskou chamtivostí během několika let pozbyla svůj staletý řád i podobu.

Román Vojtěcha Němce nás doslova jedním proudem vrhá na cestu bez oddychu vedoucí útrobami organického města-těla na cestu, jež se co chvíli mění v bloudění a naopak. Sem tam se nám otevírá výhled na mýtinu vybombardovanou krajinu obydlenou troskami. Spolu s vypravěčem se nejistě dotýkáme prapodivných novotvarů, a mů­žeme se ptát: Budou držet nebo se proboří a prolnou do jiné podoby? Vyrostly Němcovy

Všední lidské životy v okamžicích, které se později stanou historickými Kdo byl chlapec, kterému mladý Ludwig Wittgenstein namaloval krémem na boty pod nos knírek? Proč si pomocník pražského kata Robert Týfa vzal do práce rezervní košili? Co dělal Edvard Beneš ve chvíli, kdy si Klement Gottwald všiml, že má každou ponožku jinou, a jakou roli se učila Jiřina Švorcová, když jí došel lak na vlasy? Velké

Kolik barev a jejich odstínů má ženská duše? Kolik synonym ženské povahy dokážete v jedné minutě vyjmenovat: chytrá, zábavná, odvážná, snová, neústupná, hravá, rafinovaná? Jak žije dnešní žena? Co ji naplňuje a co rozčiluje? Jak se popasuje s každodenními trápeními i výjimečnými zvraty? Pojďte se námi podívat do světa i do snů současné ženy.

Ačkoli kniha Náruč chytá stíny navazuje na předchozí autorčina díla Popelem zaváté a Kaluž plná smíchu, již název napovídá, že tentokrát líčené životní období pro autorku ani její blízké, nám dobře známé hrdiny, nebylo zrovna růžové. Bezstarostné dětství a výstřelky mládí jsou pryč, ke slovu se hlásí neúprosná životní realita. V manželství to skřípe, na rodinu dopadají existenční starosti, stárnoucím

Všechny to aspoň jednou za život zažily. Nepříjemné setkání s vlčicí. Může se vyklubat z šéfky i z dobré kamarádky. I z žen ve vlastní rodině. Julie o tom ví své. Ženy v její rodině si po celé generace předávaly velmi těžké břímě. Trpěly, ale nevěděly proč. Nebo si to nechtěly připustit. Všechno zakopávaly pod koberec. Julie je během dětství vystavena soustavnému psychickému deptání. Řešila v sobě

K 100. výročí 1. vydání Čapkových Italských listů (1923), cestopisných fejetonů z dvouměsíční cesty autora za slunnou oblohou a klasickou výtvarnou kulturou, nabitých podněty, narážkami, hrou s ironií, jazykovým humorem a konfrontujících slavné památky s momentkami z ulice, vycházejí tyto coby II. díl výjimečné edice navazující formátem i grafickou úpravou na již vydané Obrázky z Holandska. Zahrnuje

Co se stane s charakterem člověka, když se poprvé v životě dostane k moci? Radek Novotný bydlí na ničím výjimečném maloměstě a pracuje jako úředník. Díky své nevinně vyhlížející tváři se dostane na kandidátku ve volbách, a nakonec se z něj stane i starosta. Ovšem jen na oko. Svou roli ale vezme vážně a začne se měnit. V nové funkci hledá novou identitu. Tu však hledá i jeho žena s dospívající dcerou,

Ve své čtvrté knize vydané v nakladatelství Eroika přináší Iva Tajovská soubor dvanácti povídek propojených jednotnou dějovou linií. V navazujících povídkách autorka přenáší vyprávění k postavě, která se - často okrajově - objevila v příběhu předchozím. Dokresluje tak její pohnutky a postupně rozkrývá barvitost všech zachycených osudů. Vyprávění zavádí čtenáře mezi rozličné typy lidí a odkrývá jejich

Babí léto spojuje tři malé romány — tři novely s poutavým příběhem a nepředvídatelným koncem, který se ale ukáže jako nejlepší pro hlavní hrdiny. Stárnoucí klavírista Wenig se zamiluje do krásné, ale povrchní Laury. Jeho romantická hra na city a lásku je Lauře k smíchu a málem by za ni Wenig zaplatil životem, kdyby v pozadí nestála zralá a chápavá zachránkyně. V druhé novele vystupuje Doris Téglová

Nová knížka socioložky Jiřiny Šiklové, koncipovaná jako dopisy staromilské babičky dospívající vnučce, je poučenou a přitom dokonale srozumitelnou formou dialogu mezi generacemi. Dopisy jsou sice adresovány mladým lidem, ale jsou určeny i lidem starým, tedy „babičkám“. Cílevědomě ukazují na kontinuitu generací a snaží se vytvářet mezi nimi porozumění: aby mladí trochu chápali, jak uvažuje stará generace,