Monografie sleduje polemiky v české literatuře na přelomu 19. a 20. století jako svébytný žánr. Zaměřuje se na různorodé případy a typy polemik od poloviny osmdesátých let 19. století do desátých, resp. dvacátých let 20. století: diskuse o národní literatuře v letech 18861888, možnosti a proměny pojmu literární revoluce v polemikách na konci 19. století, polemiku o dílo a osobnost Jana Nerudy jako

Mezi beletrií a historiografií vede nejasná hranice odnepaměti. Tradiční historický román vychází z premisy, že je coby román realistický, a tudíž že románové ztvárnění historie je realistické liší se v detailech, nicméně základní linie historického vývoje zůstává nezpochybnitelná stejně jako byla nezpochybnitelná tradiční historiografie. Obě tyto premisy byly ovšem ve 20. století zásadně zpochybněny,

Vladimír Svatoň ve své knize uvažuje o komparatistice jako o myšlení, které chce zachytit kontury širších kontextů, než jaké nabízí literatura jednotlivých národů. Důležitý je pro něho pojem předpokladové půdy jako principu, kterým je kontext scelen. Evropská civilizace je tak poznamenána permanentním rozporem mezi nadosobními zákony a soucitem s osudy lidského jedince. Vznik komparatistiky autor klade

Zborník z konferencie, ktorú usporiadali v roku 2013 Ústav slovenskej literatúry SAV v Bratislave, Katedra slovenského jazyka a literatúry a Pedagogická fakulta Trnavskej univerzity v Trnave.

Žilinská právna kniha (predtým Žilinská kniha) ako celok zaujíma osobitné miesto medzi jazykovými písomnosťami z predspisovného obdobia slovenčiny. Je totiž prvou najväčšou a súčasne súvislou jazykovou pamiatkou pochádzajúcou zo slovenského prostredia. O jej jazykovej stránke sa viedli živé diskusie hneď po jej publikovaní (1934). Doteraz nie je táto otázka uzavretá, pretože ide o text jazykovo náročný,

Přítomný svazek přináší výbor z textů Mojmíra Otruby (19232003) z rozsáhlého období 60. až 90. let. Přestože Otruba jedna z nejvýraznějších postav naší poválečné textologie za dobu své mnohaleté odborné kariéry publikoval řadu studií, článků a recenzí zaměřených k textové kritice, nebyly tyto jeho textologické příspěvky dosud sebrány a vydány knižně. Vedle rozsáhlé studie Autor text dílo, která problematizuje

Druhé, upravené a doplněné vydání Akademické příručky českého jazyka od kolektivu autorů Ústavu pro jazyk český AV ČR, se schvalovací doložkou MŠMT. Příručka obsahuje poučení o českém jazyce, zejména o pravopisu, zvukové stavbě, morfematice, tvarosloví, slovotvorbě, o některých syntaktických jevech a také kapitoly o formální úpravě písemností a jazykové etiketě. V porovnání se současnými Pravidly českého

Monografie je zaměřena na počátky latinské písemné kultury v Čechách a na Moravě, zejména na prameny k jejímu poznání. Velká pozornost je věnována prezentaci rukopisných fragmentů raně středověkého období, které byly v kodikologickém diskursu doposud využívány jen zcela okrajově; ve většině případů jde o první publikaci těchto pramenů vůbec. Z tohoto hlediska jde o téma s velkým metodickým potenciálem,

Energie Ephialta, publikace o padesátých letech dvacátého století tedy o nejkontroverznější fázi ve vývoji české literatury je zaměřená na prózu, již autor pojal úhrnně. Tj. k domácí produkci přiřadil samizdatovou tvorbu a díla vycházející v zahraničí. Záměrně zde zúžil interpretační přístup. Prozaickou produkci dekády nahlíží pod úhlem kompoziční poetiky. Jediným kritériem při posuzování textů je

Projekt Naše Francie, který zahrnuje vydání výpravné vědecké kolektivní monografie, velkou sezónní výstavu v pražském letohrádku Hvězda a doprovodné programy, je pořádán u příležitosti vzniku Československé republiky v roce 1918, během něhož hrála Francie nezastupitelnou roli. Kniha představuje české ilustrátory a překladatele francouzské poezie v celém jejím rozsahu a je vztažena ke sbírkám Památníku

Tretí zväzok Literárnohistorického kolokvia uzaviera sériu pohľadov do staršej slovenskej literatúry. Zborník prináša súbor interpretačných štúdií o slovenskej literatúre z obdobia prelomu 18. a 19. storočia, ktoré označujeme tradične ako klasicizmus. Každý z autorov zameriava svoju pozornosť na žánrovo odlišný typ textov a uplatňuje aj odlišnú stratégiu výkladu a interpretačný jazyk. Rubrika Archív

Sborník k životnímu jublieu Marie Bořek-Dohalské je určený těm, kteří se chtějí na zvukovou matérii řeči podívat z různých úhlů. Fonologii reprezentuje příspěvek Tomáše Dubědy, Jaroslav Štichauer se věnuje historické výslovnosti, Pavel Štichauer míří od fonologie k morfologii. Podobně Jiří Jančík představuje přesah fonetické percepce k vyšším jazykovým rovinám, k morfologii a k lexikologii. Fonetika

Výbor textů především meziválečné provenience české humanitní vědy byl uspořádán tak, aby čtenářům přiblížil postupné pronikání strukturalismu do českého historického myšlení. Antologie je tvořena výňatky z rozsáhlejších publikací i kratších studií J. Slavíka, I. A. Bláhy, J. L. Fischera, J. Mukařovského, Z. Kalisty a F. Kutnara, jejichž výklady historických skutečností nesou přinejmenším stopy strukturalistických

V publikaci, kterou právě držíte v ruce, najdete 50 titulů z kánonu naší literární tradice. Knihy, které už prověřil čas a o jejichž hodnotě a vlivu dnes nikdo nepochybuje, se vám zde představí trochu jiným způsobem. Každý o daných dílech nejspíš tak trochu něco ví, anebo ví, že by vědět měl, ale nikdo je nečte. Německý literární teoretik Hans Ulrich Gumbrecht zdůrazňuje, že kánon má zneklidňovat a

A presente antologia pretende ser em certa medida um tributo da literatura portuguesa a uma cidade que, com maior ou menor intensidade, marcou um largo conjunto de autores, em algum momento dos respectivos percursos. É por conseguinte importante que seja publicada em edicao bilingue, para que dela possam desfrutar leitores dos dois idiomas. Deste modo, torna-se igualmente uma reuniao de alguns dos

První komplexní pojednání tvůrčích postupů celého díla Milana Kundery Při interpretaci díla Milana Kundery bývá zvykem omezovat se pouze na románovou a zralou esejistickou tvorbu. Toto omezení vychází také z Kunderova vlastního pojetí díla, v němž dělá za ranou tvorbou (především básnickou a esejistickou) tlustou čáru. Jakub Češka oproti tomu klade důraz též na Kunderovu ranou tvorbu, bez níž nelze

Pro čtenáře, který se nespokojí náhodným setkáním s některým z Hrabalových textů, tedy vlastně pro každého náročnějšího ctitele tvorby Bohumila Hrabala (1914–1997), má Baluchova kniha Kain podle Hrabala nepřehlédnutelný význam. Otvírá mu totiž přístup k palimpsestovému charakteru, tj. k vnější i vnitřní intertextualitě Hrabalova díla. V perspektivě, kterou nám Baluchova kniha nabízí, můžeme pozorovat

Výbor představuje literárněvědné dílo Mojmíra Otruby (1923 – 2003). Otruba je znám především jako vynikající znalec české literatury 19. a 20. století, který své vědomosti zúročil v množství doslovů a studií, přesahujících do oblasti filologie obecně a teorie literatury, a jako editor literatury převážně 19. století, případně jako přední literární lexikograf. Toto rozsahem i uchopením bohaté dílo,

Náuka o vlastných menách je jazykovedná disciplína, ktorá má v jazykovede relatívne samostatné postavenie, predovšetkým vzhľadom na svoj špecifický obsah, prejavujúci sa výrazne aj na formálnej stránke (Blanár). R. Šrámek uvádza, že filologická orientácia onomastiky od pol. 19. storočia bola spočiatku v súlade s pozitivistickou jazykovedou orientovaná silno komparatisticky a etymologicky, až po jej

Název v češtině: Staré germánské jazyky. Historický a gramatický přehled Monografie sestává ze dvou hlavních a dvou doplňkových částí. První část přináší nejstarší lingvistické, epigrafické a archeologické informace o raných uživatelích germánských jazyků. Druhá část shrnuje historie jednotlivých jazyků od jejich kmenové minulosti zaznamenané antickými autory a zachycené v raných epigrafických památkách