Pociťovali jsme, že vstupujeme do výsostného hájemství, a těšili se, že dostaneme odpovědi na vtíravé a intimní otázky lidského bytí. Poznávání činnosti mozku bylo jednou z nich. Bylo nápadné, že jsme od našich učitelů nikdy neslyšeli slovo duše. Do sytosti se mluvilo o paměti, vědomí a v době uctívání učení I. P. Pavlova o vyšší nervové činnosti. Nejmilovanější učitelé nás nevtíravě vedli k respektu

René Descartes (1596–1650) je zakladatelem novověké filosofie a jeden z nevlivnějších filosofických a vědeckých autorů. Jeho bádání vděčíme za zásadní vhledy do podstaty lidského ducha a jeho odlišnosti od fyzikálního světa, do podstaty matematické struktury přírody či za základní myšlenky týkající se neeukleidovské geometrie.

Téma, ku ktorej sa Krishnamurti stále vracia, je sloboda človeka. Pod pojmom sloboda však nemá na mysli niečo, čo je možné si vydobyť alebo vlastniť, dokonca tvrdí, že slobodu nie je možné dosiahnuť ani vzburou, bojom alebo nejakým úsilím.

Autor uvádí na českou filosofickou scénu koncept kritické racionality významného německého filosofa Hanse Alberta. Představuje postupně Albertovu kritiku předních moderních teologů dvacátého století (R. Bultmanna, G. Ebelinga, H. Künga a J. Ratzingera) a v závěru se vůči ní v některých bodech vymezuje.

„Krátké druhé století“, tedy éra pěti „dobrých císařů“ od Nervy po Marka Aurelia (96-180), představuje cosi jako římský biedermeier. Říše je „hotova“ a stabilizována, kultura se obrací k soukromému životu a k idealizované minulosti.

Plútarchos zasadil svůj spis O Sókratově daimoniužánrově na pomezí historické novely a filosofického dialogu, do rámce skutečných událostí konce roku 378 př. Kr. v Thébách, kdy místní demokraté spolu se skupinou exulantů svrhli oligarchy vládnoucí krvavě a krutě pod ochranou spartské posádky.

Logické zkoumání Edmunda Husserla představuje nejvýznamnější ze všech šesti zkoumání druhého svazku jeho „průlomového díla“. Právě toto zkoumání bylo nejvíce studováno další generací fenomenologů a mnohé z nich také silně ovlivnilo, jak přiznává M. Heidegger. Po položení obecných základů teorie intencionálního vztahu vědomí a jeho předmětu v 5. zkoumání, přechází nyní Husserl ke speciální problematice

The Philosophy of Living Nature je anglickým překladem přepracované verze Kratochvílovy knihy Filosofie živé přírody (1994), dnes již klasické práce zabývající se přirozeným světem a možnostmi jeho poznání. Od filosofického pojmu přírody/přirozenosti postupuje přes jednotlivé přirozenosti k tématům kosmu, prostoru a času, evoluce a živých organismů až k otázce místa člověka v přírodě a jeho zobrazování

Každý človek so svojím osobným životným príbehom vytvára – spolu s ostatnými ľuďmi – jedinečným spôsobom nepopierateľnú pravdu o dejinách sveta. Obraz o človeku, ktorý vystihuje jeho dôstojnosť a jedinečnosť, mu môže pomôcť úspešne zvládať aj neľahké medziľudské kontakty a pomáhať k prijímaniu seba samého i k láske k druhému človeku v jeho odlišnosti.

Od doby, kdy byl poprvé vydán sborník Mystika a logika a jiné eseje Bertranda Russella (1872–1970) již uplynulo téměř sto let. Navzdory tomu není jeho první překlad do češtiny, který nyní nakladatelství Academia vydává, určen k pouhému doplnění mezery v knihovně.

Cílem knihy je uvést čtenáře do problematiky lidstva a nastínit situaci, ve které se jako lidstvo nyní nacházíme. Jezde nastíněno mnoho skutečností spojených s evolucí a osudem nás lidí a naší planety Země.

První dílo francouzské filosofky, teoložky a odborářky představuje sborník zdánlivě neuspořádaných úvah, myšlenek a aforismů, které však tvoří promyšlený celek, tematicky rozdělený do 39 oddílů, jejichž základními stavebními kameny jsou zlo, láska, prázdnota, oproštění, vůle, Bůh, ateismus, krása, spravedlnost, smysl života. Formulace se vyznačují přímostí, provázaností, až obsesivní \"wittgensteinovskou\"

Kniha se věnuje metodám zvládání informačního přesycení: materiálním praktikám čtení 16.–18. století, vizualizacím kvantitativních dat v 19. století a zvukové reprodukci a backgroundové hudbě ve století dvacátém.

Latinsko-české vydanie základnej stredovekej encyklopédie vedenia, zahŕňa témy od slobodných umení cez antropológiu a prírodovedu až po teológiu. Tento zväzok pojednáva o meteorologii a geografii..

Je to tak – mnohá výtečná díla z dějin filosofie jsou málo srozumitelná i pro vysokoškoláka, a tím čtenáře i při jeho nejlepší vůli odrazují. Filosofický kompas ale často hledají velmi mladí lidé.

Titul a podtitul knihy zcela přesně charakterizují ústřední téma těchto úvah. Na konkrétních příkladech z dějin umění autor dokládá souvislosti mezi geometrií, kulturou a náboženskými i sociálními změnami.

Sborník příspěvků z mezioborového semináře Sto a tisíc let vědy a filosofie pořádaného Filozofickým ústavem AV ČR, jehož cílem bylo posoudit významné změny ve vývoji vědy a filozofie za posledních sto, resp. tisíc let.

Kniha pojednává o aristotelské logice tak, jak ona reflektovala sama sebe. Cílem autorů je představit aristotelskou logiku \"zevnitř\": nikoliv jako překonanou historickou fázi vývoje, nýbrž jako svébytný propracovaný systém, který je vybudovaný na vlastních filosofických předpokladech a který nelze dobře pochopit, bude-li interpretován z hlediska logiky moderní. Kniha obsahuje rejstřík, příklady a

Kolektivní monografie Výzkumy subjektivity přináší texty autorů nové generace, které se vyznačují potřebou znovu se vymezit vůči tradičnímu pojmu „subjektivita“ z nejrůznějších hledisek i východisek. Sborník vznikl pod editorským vedením Karla Novotného a Mileny Fridmanové.