Legendy Židů patří neoddiskutovatelně do pokladnice světové literatury, do níž vstoupily jako příběhy, jež v Bibli nenajdete nebo jako veškeré židovské legendy v kostce. Ginzberg vynikal schopností vstřebávat stovky příběhů a jejich verzí v původních jazycích a všímat si rozdílů, jež naznačují, který příběh je původní a který odvozený. Toto Ginzbergovo dílo dodnes představuje odrazový můstek pro studium biblických legend obecně a autorovy závěry nebyly pozdějšími objevy tzv. svitků od Mrtvého moře a gnostických rukopisů z Nag Hammádí vyvráceny, nýbrž vesměs potvrzeny. Českému čtenáři, jenž se s nimi dosud neměl možnost seznámit, umožňují poprvé nahlédnout do textů, jež se formovaly tisíce let a jež úzce souvisejí s pojmem ústní Tóra. Tóra samotná (je třeba vždycky psát s velkým písmenem) není jen učení (nauka) či pět knih Mojžíšových, ale je též synonymem pojmu Tanach, celé židovské Bible. Tóra navíc není jen Písmo svaté, úzce se pojící se svatostánkem, ale i živá bytost, předcházející stvoření člověka a světa. Na její podvojný charakter písemný a ústní nelze zapomínat. Písemná forma je vnějším projevem Tóry, zjeveným fyzickým artefaktem, nutně provázeným vnitřním obsahem, tedy ústní Tórou, jež vznikala souběžně s hmotným textem. A ač prvním uceleným písemným vyjádřením ústní Tóry je až rabínská Mišna z počátku 3. stol. po Kr., rozhodně to neznamená, že příběhy, jež v Bibli křesťan nenajde, jsou dodatečným výmyslem rabínů odtržených od běžného života židovské komunity. Právě naopak. Ginzberg celým svým dílem poukazoval na to, že oba aspekty vznikaly synchronně. Bez nich by Tóra nikdy nebyla celá. K písemnému zaznamenání ústní Tóry byl dán důvod teprve po zničení Chrámu v roce 70 po Kr. (po tzv. churbanu), tedy po skončení období druhého chrámu. Ve zkratce to vyjadřuje tvrzení, že Tanach je Chrámem po churbanu: hmotný Chrám zmizel, leč přijal podobu duchovní, kterou nikdy neztratil a nikdy ztratit nemůže.

V knize s podtitulem Kalendářem od Pesachu do Purimu naleznete přehled všech významných svátků, objasnění jejich kořenů a ukotvení v příbězích Tóry. Nechybí vysvětlení principu židovského kalendáře a jeho srovnání s kalendářem křesťanským a muslimským. Texty jsou doplněny slovníkem pojmů. Z obsahu knihy: Kalendář Měsíce židovského kalendáře Roš chodeš Pesach Omer Šavuot Postní dny Roš hašana Jom kipur Sukot Šmini aceret Chanuka Tu bišvat Purim

Židovský náboženský myslitel Sa'adja ben Josef (882–942) je autorem teologicko-filozofického pojednání Kniha zjevených pravd a rozumových argumentů. O tomto textu lze bez okolků tvrdit, že je revoluční, a to jak svým obsahem, tak i formálním zpracováním. V rámci židovské nábožensko-právní literatury totiž dokládá „zrození autora“ a představuje nový typ textu, který nepracuje s asociativním výkladem právních a náboženských otázek tolik typickým pro Talmud. Autor v něm mluví za sebe bez uvádění řetězce tradentů a píše de facto první vědeckou monografii v židovském prostředí. Spis si klade za cíl být didaktickou příručkou poskytující čtenáři jasnou oporu pro mezináboženské polemiky, které byly nedílnou součástí intelektuálního života kosmopolitního Bagdádu první poloviny 10. století. Autor proto čtenáři představuje jediný správný názor na vznik světa, na Stvořitele, na důvod seslání příkazů a jejich povahu, na duši, posmrtný život a na řadu dalších témat.

Pro většinu lidí znamená samotné slovo kabala mystickou zkušenost par excellence, avšak většina moderních knih vrhá jen slabé světlo na tyto starověké, mystické a magické aspekty. Rabi A. Kaplan proto přeložil Sefer Jeciru, nejstarší a nejmysterióznější z kabalistických textů a nyní osvětluje teoretické, meditativní a magické souvislosti těchto textů..

Pauline Bebe, jedna z prvních evropských rabínek, podává ve formě odpovědí na sedmdesát otázek základní informace o liberálním judaismu. Liberální či reformní hnutí v židovské víře je moderní alternativou k ortodoxnímu a konzervativnímu judaismu, k němuž se hlásí čím dále více židovských i nežidovských věřících . Od svých počátků v Německu v 18, století přes rozvoj reformního hnutí zejména v USA až po dnešek se liberální judaismus neustále vyvíjí a snaží se úvést do souladu židovskou víru a současný svět. Pauline Bebe se věnuje hlavním zásadám hnutí, požadavkům na věřícího, snahu liberálního hnutí o rovnoprávnost pohlaví až po obřady a liberální náboženskou praxi. Pauline Bebe, jedna z prvních rabínek v kontinentální Evropě, studovala angličtinu a hebrejštinu a rabínkou byla ordinována v Londýně v roce 1990. Dnes působí jako rabínka židovské liberální komunity v Paříži. Co je to liberální judaismus? Je její třetí knihou, v roce 2001 vyšlel Slovník o ženách a judaismu a kniha o ženách v judaismu s názvem Žena (Iša). Z francouzštiny přeložil Petr Himmel.

Kniha se zaměřuje na udržování židovských tradic a zvyků v podmínkách terezínského ghetta. Jde o původně odbornou práci mírně přepracovanou pro širší veřejnost a doplněnou o ilustrační materiál. Téma judaismu v terezínském ghettu nebylo dosud komplexněji probádáno a zpracováno. Knížka se snaží přinést nový pohled na část historie ghetta Terezín.

O modlitbě Otčenáš bylo již napsáno mnohé. Tato kniha si dává za cíl sestoupit k semitským pramenům této biblické modlitby a rozjímat nad ní v duchu mystické židovské tradice, která od nejstarších dob posvátné texty doprovází. Dle této tradice má v bibli každá maličkost svůj význam – příběhy, jednotlivá slova, číselné symboly i tvary písmen, to vše má původ v Bohu. Text modlitby, nad kterou se v knize rozjímá, vychází z rukopisů Sinaiticus a Curetonianus, raných překladů do aramejštiny psaných v syrském písmu. Tyto rukopisy časově předcházejí starověký syrský překlad Pešita z 5. století.

Kabala a pražská judaika přináší výbor z obtížně dostupných textů prof. Vladimíra Sadka (19322008), význačné osobnosti české judaistiky a hebraistiky. Průřez autorovým dílem zároveň poskytuje vhled do situace židovských bádání v této zemi během druhé poloviny 20. století. Široké spektrum témat jdoucích od knihy Zohar přes rabiho Löwa-Maharala až po pražské židovské učence či památky starého pražského židovského hřbitova osloví zájemce o historii, filosofii, judaismus i další obory.

Scholemovy Hlavní směry židovské mystiky jsou dnes už klasickou oborovou prací, již ocení nejen odborníci – hebraisté, religionisté či historici filosofie; jelikož autor vykládá látku systematicky, přehledně a čtivě, dílo je přístupno i širší kulturní čtenářské obci. Kniha vyšla nejprve v anglickém autorizovaném překladu již v roce 1941 (Shocken Publishing House) a v němčině pak pod titulem Die jüdische Mystik in ihren Haupströmungen v roce 1957 v nakladatelství Suhrkamp. Dílo bylo pak přeloženo do řady jazyků a znovu a znovu vydáváno v němčině a v angličtině. Mezi českými hebraisty ji vysoce oceňoval např. prof. Vladimír Sadek – např. v jeho knize Židovská mystika (2003), v níž se zabývá převážně kabalou, je na Scholema mnohokráte odkazováno. Vydání této knihy v českém překladu Martina Machovce zaplňuje velkou mezeru, která v tomto oboru až doposud v české překladové literatuře existovala.

Autor zpracovává téma velmi neotřelým způsobem. Pohybuje se mezi několika oblastmi bádání – teologií, filosofií, religionistikou a historií. Přináší řadu originálních pohledů na proměny židovsko-křesťanských vztahů v historii i na jejich další perspektivy. Jádrem knihy jsou však duchovní inspirace judaismu pro současné křesťanství

Výbor z talmudického traktátu Berachot (část Ro'e) opatřený překlady; jazykovým rozborem; vysvětlivkami a poznámkami.

„Jmenuju se Kamila a rozhodla jsem se stát první českou rabínkou.“ Jak dojde k tomu, že se žena bez židovských kořenů rozhodne konvertovat? Kamila Kopřivová alias Rabínka v zácviku vás provede nejen vlastním příběhem, ale také všemi podstatnými aspekty judaismu. A připravte se, že si posvítí i na ty neortodoxní – třeba na židovský feminismus. Součástí jejího vyprávění je i představení liturgického roku nebo významných židovských žen, které se nesmazatelně zapsaly do dějin. Šalom alejchem!

Po malej ortodoxnej židovskej obci v istom mestečku zostala jediná pamiatka: zápisnica. Možno ako dôkaz toho, že minulosť nezmizne bez stopy. Ožíva vďaka nej aj Jakub Laub, nekompromisný a tvrdo brániaci svoj svetonázor a svoje presvedčenie. Ortodoxný žid, ktorý má tajomstvo a veľké trápenie. Zradila ho jediná dcéra. Nepochopiteľne. Neodpustiteľne. Jakub je zvyknutý zaťať päste a biť sa za svoje miesto pod slnkom, denne sa pričiňuje o to, aby židovstvo nezaniklo v záplave iných náboženstiev a národov. Vždy bol dôsledný v dodržiavaní všetkých príkazov a zachovávaní tradícií pre ďalšie generácie. No okrem Tóry sú aj knihy malé. Nie sú v nich zákony, ale naše životy. Každý z nás si píše knihu svojho života, ktorú Boh uchováva vo svojej obrovskej knižnici. Kto však bude pokračovať v tej Jakubovej?

Podobně jako Písmo svaté, i čtvrtý díl Legend Židů oplývá příběhy, proroctvími, zázraky vzkříšení a teologickými úvahami, z nichž o mnohých znalci Písma dosud ani neslyšeli. Například o tom, že Jozue byl pozřen velrybou, hrozil mu oidipovský osud a že Mojžíš použil kouzla k posílení Jozuova intelektu; že izraelští zvědové byli kněží a že k něží jsou jako andělé: viditelní, když chtějí být viděni, neviditelní, když nechtějí být viděni; že na Kenaze sestoupil Duch Boží, takže měl vizi, podle níž tento svět bude existovat jen po dobu pouhých sedmi tisíc let, po nichž přijde Království nebeské; že město Lúz zůstalo nedotčeno Sancheríbem a Nebúkadnésarem a ani anděl smrti nemá nad jeho obyvateli moc, takže Lúzané, pokud nejsou unaveni životem a neopustí město, nikdy neumírají; že se všichni proroci narodili svým matkám v sedmém měsíci těhotenství; že Abnérova matka, čarodějnice z Én-dóru, Samuela viděla, ale neslyšela, co říká, a že Saul naopak Samuelova slova slyšel, ale neviděl ho; že když se statný muž postavil do oční jamky Abšalómovy lebky, zapadl do ní tak, že mu ven vyčuhoval jen nos; že svět byl stvořen jen pro nesmírně zbožné nebo pro velice hříšné; pro prvně zmíněné svět příští, pro ty druhé svět tento; že když se Šalomoun oženil s faraónovou dcerou, sestoupil z nebes archanděl Gabriel a zasadil v moři rákos, na nějž se postupně ukládalo stále víc sedimentu, až byla na ostrůvku vybudována malá chýše, jež se stala základem osady, z níž povstal Řím; že Šalomoun nepanoval pouze nad lidmi, ale i nad polní zvěří, ptactvem nebeským, démony, duchy a nočními přízraky, a že znal dobře jejich řeč a všechny tyto bytosti zase rozuměly jemu; že po zasvěcení Chrámu se bouřlivé deště, jež – počínaje měsícem marchešvanem – každoročně bičovaly zem již od samotné Potopy, poprvé nedostavily a již nikdy se neopakovaly; že je Elijáš psýchopompos, jehož úkolem je stát na křižovatkách ráje a navigovat zbožné do jednotlivých, jim vyhrazených příbytků; že známá arabská legenda o Al-Chadirovi (Al-Chidrovi) má zcela zřejmý původ v židovské agadě o Elijášovi; že na konci perského období byl Izrael opuštěn prorockým duchem, z čehož vyvstala nutnost kanonizovat posvátné texty; ž e mužové tohoto ctihodného shromáždění skrze moc modliteb a vkládání rukou na toho, jenž svádí k hříchům, úspěšně vypudili ze světa touhu po modloslužbě, leč touhu po žádostivosti, druhého velkého nepřítele, vypudit se jim nepodařilo, a když jej drželi v zajetí tři dny, byli nakonec nuceni vypustit jej na svobodu, neboť zjistili, že jakmile ztratí se ze světa sexuální žádostivost, není sneseno ani jediné vejce. Tento závěrečný, nejpestřejší díl tetralogie (po níž následovat bude už jen velmi zevrubný rejstřík) je završen příběhem zaznamenaným v knize Ester, jež představuje poslední ze spisů Písma. Následující dějiny Izraele a veškeré strádání lidu jeho známe pouze na základě ústní tradice. Z toho důvodu byla hrdinka poslední kanonické knihy pojmenována Ester, tj. Venuše, Jitřenka, jež vydává světlo i v době, kdy ostatní hvězdy pohasly a slunce dosud nevyšlo. Skutky královny Ester tudíž vrhají paprsky světla do nejtemnějšího období dějin Izraele. Židé za časů Achašveróšových se podobali holubici, jež usednout chce do hnízda, byť v hnízdě se skrývá stočený had, leč nemá na vybranou, neboť shůry se snáší sokol a chystá se ji napadnout. V Šúšanu nacházeli se Židé ve spárech Hamanových, ale i v jiných zemích vydáni byli na milost a nemilost četným smrtelným nepřátelům rasy své, připraveným uposlechnout Hamanovy výzvy – zabíjet a likvidovat Židy až do úplného vyhlazení.

Žili muslimové a židé ve středověku mírumilovně bok po boku v jakési „mezináboženské utopii“? N ebo byli židé pod muslimskou nadvládou pronásledováni podobně jako v křesťanských zemích? V e své knize Pod křížem a půlměsícem, která přehledně rozebírá postavení židů v křesťanském a islámském světě z hlediska právního (srovnává islámské, křesťanské a pohanské římské právo), hospodářského a sociologického, se historik M ark C ohen snaží vyvracet zažité stereotypy a mýty o „zlém křesťanství a hodném islámu“, zejména zjednodušující pojetí „temného“ židovského středověku v křesťanských zemích a idealizaci soužití s muslimy ve Španělsku. S ystematické srovnání života židů „pod křížem a půlměsícem“, které autor nabízí, nicméně ukazuje, že vztahy islámu a judaismu, jakkoli nebyly ideální, byly méně konfrontační a násilné než soužití křesťanů a židů na západě. Autor nechává promlouvat četné prameny a přináší nový pohled na otázky hierarchie, marginality a etnicity a na téma pronásledování a kolektivní paměti. Kniha se ve světě dočkala velmi pozitivního přijetí jak u laických čtenářů, tak i u odborné veřejnosti. V anglofonním světě se stala bestsellerem a byla přeložena do řady evropských jazyků i do hebrejštiny, arabštiny a turečtiny.

Kniha, ktorá sa dá čítať aj odzadu. Opisuje fungovanie dobročinnosti a sociálnej práce v židovskej komunite. Poukazuje na nesporný prínos tejto komunity pre sociálnu prácu.

Kniha vrchního rabína britského Commonwealthu, sira Jonathana Sackse – O svobodě a náboženství obsahuje třicet šest zamyšlení, ve kterých se rabín Sacks zabývá problémy současnosti na pozadí starozákonních textů a naopak vysvětluje biblické texty na příkladech z dnešního světa. Tato kniha dále rozšiřuje a prohlubuje texty Příběhů Tóry. Právě její autor dr. Jan Divecký volně přeložil a uspořádal výběr z cyklu pravidelných úvah nad tématy týdenních oddílů čtení Tóry, nazvaného Covenant & Conversation. Z názvů kapitol vybíráme: Násilí ve jménu náboženství • Víra a odvaha • Babylonský příběh • Dlouhá cesta ke svobodě • Judaismus a islám • Modlitby praotců • Esav s lidskou tváří • Vyvolení a ti druzí • Morální dilema • Tváří v tvář vlastnímu osudu • Revoluce času • Efraim a Menaše.

Mnoho současných knih o meditaci nevěnuje judaismu velkou pozornost. Ačkoli si většina autorů zřejmě uvědomuje, že v judaismu jsou i mystické prvky, jejich diskuse se obvykle omezují na kabalu a chasidské mistry. Většina knih o meditaci staví do popředí východní praktiky a v některých případech i křesťanskou meditaci, ale židovskou meditaci v podstatě ignorují. Pro ty, kdo chtějí meditaci studovat, se jedná o důležité opomenutí. Judaismus vytvořil jeden z nejdůležitějších systémů meditace a jeho opomenutí nutně znamená, že jakékoli studium meditace bude neúplné. A protože judaismus je východní náboženství, které se přesunulo na Západ, jeho meditativní praxe může být navíc pro západního člověka ta nejvíce relevantní. Bez znalosti židovské meditativní praxe se ztrácí důležité pouto mezi Východem a Západem. „Průvodce židovskou modlitbou a meditací, který je zakotven v tradici a zároveň skutečně rozšiřuje mysl. Pro každého, kdo se chce spojit s duchovní stránkou judaismu, je tato kniha nepostradatelná.” – William Novak „V době, kdy Židé znovu objevují svůj hlad po spiritualitě, by se Kaplanova přehledná a důkladně zpracovaná kniha mohla stát jednou z nejdůležitějších židovských knih naší doby.“ – Harold S. Kushner

Piate rozšírené vydanie knihy Jaroslava Franeka Judaizmus uvádza čitateľa do širokého spektra otázok súvisiacich so židovským duchovným svetom, objasňuje základné židovské náboženské predstavy a pojmy, popisuje rôzne náboženské prúdy, ktoré sa v priebehu dejín vyformovali, vysvetľuje historické pozadie ich vývoja. Nepredpokladá u čitateľa žiadne špeciálne vedomosti a poskytuje odpovede na množstvo otázok. Uvádza všetky sviatky židovského liturgického roka, popisuje bohaté dejiny židovského národa od biblických čias až po súčasnosť. Samostatné kapitoly sú venované histórii slovenského židovstva, sionistickému hnutiu a dejinám štátu Izrael vrátane izraelsko-arabských vojnových konfliktov. Knihu doplňujú vybrané texty Talmudu a krátke ukážky prác židovských autorov, ako aj slovník často používaných pojmov a mien, s ktorými sa stretneme pri čítaní Judaik. Napriek tomu, že ide o literatúru faktu, je čitateľsky príťažlivá, recenzentmi aj čitateľmi oceňovaná.

Modlitby českožidovské jsou uspořádány podle liturgického roku judaismu: K jednotlivým svátkům jsou přirazeny modlitby ladící tématem či náladou. Dva modlitebníci jsou doplněni na dvojí „minjan“, modlitební desítku: V první znějí úryvky z děl dalších českožidovských autorů, od obrozence Kappera po Ortenovy druhy. Druhou desítku tvoří úryvky těch, kdo se s židovskou zbožností rozešli, a přece v nich pracuje – či těch, kteří k židovství rodem nepatřili, ale zamilovali si dům izraelský, jeho víru a poezii.

Kniha se zaměřuje na udržování židovských tradic a zvyků v podmínkách terezínského ghetta. Jde o původně odbornou práci mírně přepracovanou pro širší veřejnost a doplněnou o ilustrační materiál. Téma judaismu v terezínském ghettu nebylo dosud komplexněji probádáno a zpracováno. Knížka se snaží přinést nový pohled na část historie ghetta Terezín.

Základní halachické dílo překládané pro svou popularitu po celém světě již více jak jedno století. Výtažek nejdůležitějších částí práva náboženského, civilního i majetkového. Kniha se užitečně a přehledně věnuje nejčastějším tématům každodenního ortodoxního židovského života. Obsahuje i doposud publikované poznámky z novodobých vydání, které upřesňují vztahy k dnešní tradici a moderní době. Druhá část z dvoudílného svazku.

Moderní dílo rabína Zeev Greenwalda zachycuje tradiční halachické zákony v uceleném souboru, který je vhodným průvodcem pro každodenní život. Kniha se stala velmi rychle populární jak v Izraeli, tak v ortodoxních židovských komunitách v USA.

Jiří Weil napsal Žalozpěv za 77.297 obětí v roce 1958 u příležitosti slavnostního setkání v Pinkasově synagoze, rekonstruované v památník obětem holocaustu. Dílo pozoruhodné hledáním literárního tvaru pro sdělení nesdělitelného napsal v době, kdy pracoval jako knihovník židovského muzea, kdy nemohl publikovat a kdy zároveň pracoval na slavném románu Na střeše je Mendelssohn, přeloženém do mnoha jazyků. První anglický překlad Žalozpěvu vznikal s pomocí J. Škvoreckého a J. Koláře, doslov napsal Jindřich Toman.

Margot Vanderstraeten v knize Minjan vypráví o nesčetných nových setkáních, která navázala v ortodoxní židovské komunitě po vydání svého mezinárodního bestselleru Mazl tov. Poznáme však šéfkuchaře Mosjeho z proslulé antverpské restaurace Hoffy's, který každému, kdo se zeptá, ochotně vysvětlí židovské kulinářské tradice a principy chasidského života; svérázného Dana, který má jako jediný fotograf přístup do nitra chasidské komunity, již dokáže zachytit svým bystrým a vtipným pohledem; nebo Ester, svéhlavou matku rovněž z chasidské komunity, která obhajuje nutnost tabu a hádá se s Margot o ultraortodoxní výchově a vzdělání, a objeví se dokonce i královna Matylda. V Minjanu se ale setkáme také s Margot Vanderstraeten v nejlepší formě: někdy je vážná, někdy lehkovážná, sem tam ironická, ale vždy se s upřímným zájmem snaží svým světským způsobem navázat kontakt se sousedy, kteří v jejím blízkém okolí vedou tak odlišné životy.

Rabín Jonathan Sacks předkládá čtenářům své úvahy nad knihou Exodus, zabývá se problémy současnosti na pozadí starozákonních textů a naopak vysvětluje biblické texty na příkladech z dnešního světa. Jak zmiňují recenzenti a kritici, jedná se o výjimečnou publikaci propojující tradiční texty s problémy 21. století, autor se věnuje řadě detailů a přitom je schopen převodu na dnešnímu čtenáři pochopitelnější paralely. Jde o v pořadí druhou knihu cyklu pravidelných úvah nad tématy týdenních oddílů čtení Tóry, nazvaného Covenant & Conversation.

Mytické zárodky některých z nich sice vidí již ve starověkých představách, ty však začínají nabývat své nejznámější podoby mystických symbolů teprve s dějinnými počátky kabaly v raném středověku. V každé její vývojové fázi (od dob knihy Bahir, jihofr ancouzské a španělské kabaly, přes období Zoharu a safedských mystiků až po lurjánskou a chasidskou nauku) autor nachází nové prvky, jimiž se konkrétní pojem obohacuje, případně přetváří.

Text knížky vychází především z primárních pramenů, ale i z nejnovější světové sekundární literatury. Obsahuje základní faktografii rabínského judaismu mezi 2. a 18. století n. l. v oblastech, jako jsou svátky, přechodové rituály, věroučné koncepty nebo liturgie. Zahrnuta je ale také problematika vnitřního uspořádání židovské obce jako menšinové společnosti a jejích interferencí s většinovou společností křesťanské střední a východní Evropy.

Jaké to asi je, žít v Izraeli? Máte-li na krku čtyřicítku a dvě děti, bude váš život podobný životům vašich vrstevnic, ať už bydlíte v jakékoli části civilizovaného světa. Váš den bude plný starostí a starání o rodinu, děti a domov, ale ty všímavější, mezi něž patří i autorka Modlitby za déšť, si dokážou vychutnat i malá každodenní vítězství a zázraky. Vyskytují se snad v biblické krajině častěji než v jiných koncích světa? Možná ano, možná ne. Možná víc než na místě záleží na naší citlivosti a pozorovacích schopnostech. To už, vážené čtenářky a čtenáři, posuďte sami. Kdo ví, třeba se po přečtení téhle knížky začnete dívat na svět kolem sebe trochu jinýma očima.

Publikace Autorita v Hebrejské bibli a v židovské tradici, která navazuje na řadu předchozích monografií věnovaných různým fenoménům v Bibli a jejich interpretacím, nevypráví kompletní historii nebo chronologii tradičních příběhů patriarchů, proroků, soudců, králů, kněžstva a učenců. Historie je zde pouze jako jakousi kostrou, na níž lze jednotlivé fenomény spojené s mocí a autoritou názorně představit. Tato monografie záměrně odsouvá na okraj prvoplánové interpretace absolutní boží vlády a zaměřuje se na méně zkoumané aspekty pozemské, tedy společenské, náboženské a politické moci, jak je vidí pisatelé a čtenáři Hebrejské bible a tradenti ústní Tóry. Bible jako autoritativní text byla mocným impulsem pro společenské procesy. Stejně jako mocní, kteří nacházeli v Písmu oporu pro svou vládu a pevně danou společenskou hierarchii, čerpali z biblického textu inspiraci i ti, kdo se proti mocenské svévoli bouřili a argumentovali svědomím a strachem z Boha. Napětí přítomné v tradovaných dějinách Izraele, totiž konflikty mezi mocí kněžstva, aristokracie a králů a na druhé straně duchovní autoritou proroků i vzdělaných laiků se přenášelo do pozdějších staletí v dynamickém vytyčování hranic mocenské svévoli. Toto potýkání se s pokusy mocných o násilné nastolení tyranie se táhne dějinami Západu a díky Bibli je položeno v základech moderní společnosti.