Druhý díl tohoto zásadního spisu dějin politické filosofie a politickésociologie nebyl dosud nikdy do češtiny přeložen, přestože dvousvazkovédílo tvoří jednolitý celek. Stejně jako první díl i tento svazek je opatřen předmluvou překladatele a vysvětlivkami. Součástí knihy je téžpřeklad Obrany „Ducha zákonů“, v níž se Montesquieu vyrovnávás útoky jezuitů a jansenistů na svou knihu.

Kniha je pokusem o ucelený výklad základních výkonů a předpokladů, na nichž stojí narativní fikce, o analýzu klíčových funkcí jazyka fikčních textů a vymezení významu různých typů výpovědí o fikčních postavách. Metafyzické otázky po povaze fikčních entit, podmínkách jejich identity, jejich úplnosti či neúplnosti nebo po vztahu mezi fikcí a reálným světem jsou „sneseny na zem“ tím, že se řeší na úrovni

Monografie Kapitoly z filosofie nové hudby se věnuje některým podobám interakce mezi hudbou, filosofií, literaturou a filmem v průběhu 20. století. Zaměřuje se především na způsob, jakým byla v literatuře a filosofii reflektována tzv. schönbergovská reforma vedoucí ke zrušení tonálního systému.

Iónské archaické kosmologie patří mezi nejstarší výklady univerza. Představují pojetí Země, nebe a nebeských těles, které předložili na počátku filosofie v 6. století př.

Slovenský čitateľ dostáva do rúk preklad reči O dôstojnosti človeka (De hominis dignitate) od renesančného mysliteľa poslednej tretiny 15. storočia Giovanniho Pica della Mirandola. Ide o zamýšľaný úvodný prejav na verejnej diskusii v Ríme v roku 1486 pred pápežským senátom k 900 tézam z filozofie, kabaly a teológie.

Předkládaná publikace přináší elementární uvedení do práce s textem a interpretace. Je určena především začínajícím vysokoškolským studentům humanitních oborů a filosofie, avšak také učitelům na gymnáziích a středních školách, kteří své žáky připravují na vysokoškolské studium, a případně i vysokoškolským učitelům, kteří do práce s textem a zásad interpretování své studenty na začátku studia uvádě

Rawls vychádza z toho, že ,,národy\" (peoples) a nie štáty sú základnou jednotkou skúmania. Podľa neho skupiny národov,ktoré tvoria štáty, majú sledovať princípy, ktoré rozpracoval v známom diele Teória spravodlivosti.

Logické zkoumání Edmunda Husserla představuje nejvýznamnější ze všech šesti zkoumání druhého svazku jeho „průlomového díla“. Právě toto zkoumání bylo nejvíce studováno další generací fenomenologů a mnohé z nich také silně ovlivnilo, jak přiznává M. Heidegger. Po položení obecných základů teorie intencionálního vztahu vědomí a jeho předmětu v 5. zkoumání, přechází nyní Husserl ke speciální problematice

Skotské osvícenství představuje fascinující kapitolu evropských kulturních dějin. Svým vlivem se může měřit s obdobným hnutím ve Francii nebo Německu.

Moderní pojetí lidských práv je tradičně odvozováno z myšlenek a deklarací 18. století, kdy lidská práva byla chápána jako práva přirozená. Za předpokladu, že lidská práva jsou práva přirozená, nacházíme myšlenková východiska lidských práv již v antické filosofii.

Kniha Intencionalita a apriorita. Studie ke vztahu Brentanovy a Husserlovy filosofie představuje základní pojmy Brentanovy deskriptivní, apriorně orientované psychologie s důrazem na tu část Brentanovy nauky, na kterou navázala fenomenologie Edmunda Husserla, přičemž rozebírá i některá aristotelská východiska Brentanova projektu.

Autor dovede oslovit a zaujmout muže po celém světě svými pronikavými úvahami o křesťanském zrání mužů uprostřed společnosti, která se žene za hodnotami, jež člověka nemohou naplnit, uspokojit, připravit na chvíle krizí a zkoušek. Jedná se o rozsáhle přepracovanou knihu Cesta divokého muže, která u nás vyšla před 5 lety a oslovila široký okruh mužů v jejich hledání mužské identity a spirituality.

Konfrontací rozličných chronologicky na sebe navazujících zpřístupňování obsahu pojmu lenosti se publikace snaží zachytit argumentační odůvodnění toho, proč lze současnost nazvat věkem kontraproduktivity. Zaměřuje se především na stoické pojetí, na křesťanské ztotožňování lenosti se smrtelným hříchem.

Mořští mniši, Obluda piser, Sirény nebo Zydrach, to jsou jen některá z mořských zvířat, o kterých pojednává středověký kazatel. Nešlo jen o poučení, ale i o to pobavit a překvapit.

Sv. 4: Dějiny filosofie zahrnující řeckou filosofii od Platóna po Plótina (P. Merlan), Filóna a počátky křesťanského myšlení (H. Chadwick), Plótina (A. H. Armstrong), pozdější novoplatoniky (A. C. Lloyd), Maria Victorina a Augustina (R. A. Markus) a tradici řeckého platonismu od kappadockých Otců po Maxima a Eriugenu (I. P. Sheldon-Williams). Druhé, opravené vydání připravil Martin Pokorný.

Nový svazek přináší kromě recenzní rubriky sedm studií, které se týkají intelektuálních dějin 16.–18. století. Vedle učení židovských myslitelů v renesanční Itálii se zabývají např. vlivem španělského vědění 16. století na Francise Bacona, výrokovou logikou pozdní scholastiky, dramatikou bratrské školy v Lešně, recepcí německé rozjímavé literatury u českých humanistů, obrazem pobělohorských exulantů

Studie sleduje téma postavení člověka a z něj plynoucí nárok na vedení svého života skrze výkon volby z možností, jak být. V názvu zaznívá, že postavení člověka nemá povahu nějakého předem určeného pevného místa.

Animal excentricum. Přehled klasiků filosofické antropologie je přehledová publikace uvádějící do základních směrů a myšlenek filosofické antropologie, jednoho z populárních myšlenkových směrů ve 20. století.

Kniha je prehľadne a funkčne rozčlenená na deväť relatívne samostatných častí, ktoré spolu vytvárajú ucelený obraz o tvorbe I. Hrušovského. Ako zakladateľskú osobnosť modernej slovenskej filozofie ho predstavuje V. Bakoš, ktorý precízne spracoval aj jeho iniciatívy rozvíjané na pôde Vedeckej syntézy. V. Bakoš presvedčivo exemplifikuje nielen ambivalentnosť reflexií logického pozitivizmu v danej tvorbe

T. G. Masaryk je všeobecně uznáván jako politik a státník, avšak jako filosof je považován za prakticky zaměřeného eklektika. Tato kniha, která vznikala v roce 160. výročí narození Masaryka a vychází 300 let od narození D. Huma, ukazuje významné aspe kty Masarykovy teoretické filosofie, zvláště ve vztahu k Humovi a jeho skepsi, která jej ovlivnila více než filosofie I. Kanta. Masaryk opakovaně konstatoval,